Imaginarius

Iluze pro Radomíra

3. července 2015 v 22:48 | Maglaiz
Stoupám...

[]

Kdybychom byli jemnohmotné, povětrné bytosti, mohli bychom se rozlétnout daleko do hlubin vesmíru. A tam někde daleko, předaleko od nás (ačkoliv drahý Albert by nesouhlasil s udáním vzdálenosti, neb vše jest relativní) bychom spatřili vesmírnou bouři. Ohromnou změť různě se vlnících mračen velikosti našeho měsíce. Kdybychom se k ní přiblížili zprava a tedy měli ji hezky pod sebou, zjistili bychom, že ona beztvará změť přece jen má nějaký tvar. Kolosseum z černých oblaků, prsten, jež by si mohl titán navléci na prst a vyhlížel by docela šik, kdyby si k tomu vzal bílou tógu. Jenomže to by onen titání prst při navlékání šťouchl do vzducholodě Aberratio a my bychom už z celé podívané neměli takovou radost.
Pojďme si nyní svá jemnohmotná těla vyfouknout. Je libo špendlík nebo ostřejšího? Pššššššššššššššššš. Žuch! Pardón, přistání jsem jaksi nedomyslela. Pozor, pozor. Opatrně se zvedejte. Jsme na příliš vratké palubě hvězdokorábu. Podívejte! Kapitán!
Imaginarius vyhlížel nervózně, ale kromě tiku v pravém kníru na sobě nedal nic znát. Počítal, kolik ještě musí chytit těch příšerek, než dostatečně klesnou tak, že si je přitáhne tíže zemská planety pod nimi. Čtyři. Ještě čtyři. VÝLOV! Jedna. VÝLOV! Dva. VÝLOV! Tři.


Imaginarius zavřel oči. Zase!

Iluze pro Leoše

19. června 2015 v 20:50 | Maglaiz
Sucho v ústech, srdce v kalhotách - nepovolím!


Zlatavé sítě s temným, mlhavým a vřeštícím cosi se pohupovaly pod vzduchokorábem. Na každé světové straně jich bylo přesně tří. Z mraků vyšlehlo několik blesků a všechny zasáhly zlaté sítě. Probleskující sítě ztratily svůj kapkovitý tvar a nabyly tvarů velice, převelice podivných. Zploštily se a roztáhly do šíře, ale jen úplně dole, na konci, který byl nejdále od lodního kýlu. Náhle se ony zpotvořené sítě počaly vlnit a posunovaly se čím dál dolů. Loď táhli s sebou.
"Klesáme! Klesáme!" jásala posádka.
Kapitán Imaginarius však svou tvář nepohnul ani k úšklebku, natož úsměvu či smíchu. Naopak. Jeho čelo se ještě více zachmuřilo a oči staroslivě pátraly po obloze nad nimi. Již koutkem pravého oka zahlédl skrze cumulonimbus první hvězdu. "Jen abychom to stihli," pronesl spíše pro sebe. Nebyl sice pověrčivý, ale nic by se nemělo brát na lehkou váhu a už vůbec ne, když hrozí... Ne, nemyslet na to. Hlavně nic nezakřiknout.

Iluze pro Habsburky

30. května 2015 v 23:37 | Maglaiz
Řev je horší než boj.


Mračna se převalila přes Aberratio a řev mnoha statečných mužů zanikl v obludném pekelném rámusu bouře všech bouří. Kapitán se zhluboka nadechl. Věděl, že to nejhorší teprve přijde.
"Tři hodiny - pravobok - záď!" zaječel Hernajs stojící na sudu a zatáhl za provázek, na jehož konci se skvělo pravé zápěstí Ole Jmazala, který hbitě opustil své místo u harpunovrhu.
Záblesk z křesadla. Trocha syčení, jiskření a ... Prásk - žvumm! Z malé houfnice vystřelilo několik kulatých, kovových závaží připevněných na konci tuze jemné zlatavé sítě a zamířily si to rovnou do nejtemnější změti oblaků. Pár záškubů lana a se švihnutím síť spadla pod dno lodi. Koráb se řítil vpřed a vlekl za sebou první úlovek.
"Tož kurňa! To je macek!" zaburácel Ole, kopnul do síťohozu, z něhož rázem vypadla klika. Zatáhl. Háček přímo u hlavně houfnice podebral třesoucí se lano a stáhl je k patě síťohozu. Cvak.
"Voláme VÝLOV, Mazal!"
"Jmazal!" opravil nevrle nadřízeného trpaslík a zakřičel. "Výlov!"
Muži u navijáku se dali do pohybu a síť se pomalu za neustálého hekání přibližovala k trupu lodi.

Iluze pro Émila Zolu

22. května 2015 v 20:04 | Maglaiz
Lov začíná...

[]

Poslední Dalekozraký se zíváním zavřel poklop vstupu do podpalubí. Námořníci skasali plachty a nyní všichni, do posledního muže, vyčkávají u navijáků. Kapitán Imaginarius se ujal kormidla. Zprudka vrazil do rukojeti, počítal otáčky a náhle zběsilou rotaci zarazil. V téže době se loď energicky zhoupla a provedla čtvrteční piruetu. Dřevěná kráska s rybím ocasem teď vyděšeně hleděla na černější než černou temnotu, v níž sem tam problikávaly statické výboje. Náhle námořníkům začaly vstávat vlasy na hlavě.
"Tož to ňa Zup poser!" zaburácel trpaslík Ole Jmazal, jehož dlouhý vous se taktéž rozhodl podívat vzhůru. "Hovno vidim!" Ole Jmazal se odvrátil od přístroje na vrhání harpun, chopil se svých vousů, obtočil si je kolem krku a pod bradou zavázal na šik mašličku. Spokojeně se zazubil a opět se počal věnovat obsluze harpunovrhu se šíleným výrazem ve tváři.
"Připravte se!" zařval kapitán, jemuž se ani vlásek natož vous nepohnul, "Začíná to! A bude to bolet..."
Mračna se převalila přes Aberratio a řev mnoha statečných mužů zanikl v obludném pekelném rámusu bouře všech bouří.

Iluze pro Zmikunda

2. května 2015 v 23:40 | Maglaiz
Štěstěno, ty ženo povětrná! Nikde nemáš stání a každý touží mít tě navěky.


Bouře se ozývala čím dál blíže. Zleva se ke hvězdnému korábu, jež se nyní zdál drobounkou bárkou, ohromný temný mrak. Souboj Goliáše s titěrným Davidem je na spadnutí. Akorát že Goliáš se jmenuje Černá smrt a David je rozložen do několika mužů nepodobných si stářím natož tváří, až tedy na Hernajse a Kurňajse, kteří pobíhají z přídě na záď a ze zádi na příď, pokaždé se potkají uprostřed lodi a vymění si hlasité "Hernajs!" a "Kurňajs!".
Mistr Sádlo mizí do podpalubí s prohlášením, že ještě zkusí namazat zařízení navijáku. Ovšem posádce bylo jasné, že se zavře do kotelny a bude po celou dobu lovu nasávat zajdr. A vůbec mu nebude vadit, že se vlastně zajdr píše cider.

Iluze pro Jiřího

24. dubna 2015 v 23:42 | Maglaiz
Do zahrad skrýt se i nalézt.



Imaginarius ztěžka polkl. Ten knedlík v krku ne a ne spadnout do žaludku. Díval se do tváří místy rozhořčených či vyděšených mužů. Věchýtkův smích tentokrát kapitána po duši nehladil. Naopak. Zařezával se čím dál hlouběji do jeho vnitřností a rval je na kusy a ty kusy na kousky a ty kousky na kousíčky a ty kousíčky na kousílínky a ty kousílínky na prach. Kapitán zakašlal. Nemoc ještě nebyla úplně poražena. Proč zrovna teď se hlásíš o slovo?! Pomyslel si kapitán.
"Chlapi," zahalasil. "Přestaňte bláznit a do práce. Nemáme na vybranou! U sta hromů, seberte se!"
PRÁSK! Nebe pročísl fialový blesk. DUMMM. Dozněl hrom.
"Kapitáne!" zvolal plavčík s ukazováky zarytými hluboko v žebrech svého Dalekozrakého. Nutno podotknout, že v této chvíli nebyl plavčíkův akt nikterak žádoucí, jelikož jeho ruce ve zděšení vystřelily vpřed a zcela neúmyslně a omylem si nalezly cestu právě k receptorům stimulujícím vědomí Dalekozrakého ve zlatě vyšívaném kabátci. Jaké štěstí se asi muselo kol těchto nešťastných rukou zrovna ochomýtat, že jim nakukalo nedbat rozkazů a konat?
Dalekozraký Cyprián, toho jména již třetí, vykulil oči a zastřeným hlasem zkušeného věštce hovořil: "Písek se sype, již je ho čtvrt, hrůza se hýbe, spěchej nebo prd."
Všichni zírali na Cypriána, jen Věchýtek se pokoušel přejít celou palubu za pomoci přemetů. První se ze šoku probudil kapitán, nadechl se a spustil: "Tak co tady stojíte, chlapi?! Rychle sítě! Harpuny! Probuďte ostatní! Kdo nemá co dělat - k veslům! Věchýtku, ty taky!"
ANO, KAPITÁNE! Zaburácela loď.

Iluze pro Rudolfa II.

17. dubna 2015 v 22:59 | Maglaiz

Ve stínu pod fíky, poslouchat... ibise?!



[]



Mlha ticha těžkopádně padla na celý hvězdokoráb. Kdybychom mohli ono husté, napnelismem sužované ticho uchopit do rukou, pak bychom nepochybně sáhli po velké lžíci a ládovali se ovesnou kaší.Tedy až na slaboduchého Paka Věchýtka, neohroženého to obyvatele strážního koše toho času na palubě, který nedbal našich intelektuálních hrátek s fantazií a nacpával se tichou kaší bez ohledu na realitu. Za vytrvalého Věchýtkova mlaskání posádka očekávala rozkazy, neb bylo jasné, že po padnutí výstřelu padne i (ať je to Hernajs, ať je to Hernajs, ať je to Hernajs!), žel, verdikt.
Dalekozrací opřeni o zábradlí se rozdělili na dvě skupiny, ti na levoboku ve zlatě vyšívaných tmavých kabátcích rozespale mžourají, na pravoboku zase v kabátech se stříbrnými výšivkami podřimují a polehoučku se opět připravují na hibernaci. Plavčíci si připravili ukazováčky pro správné vzpružovací dloubnutí pod žebra a ostatní hvězdní vlci zaujali svá místa u velkých navijáků.
Z kajuty vyšel kapitán. Ani se na posádku nepodíval a jal se stoupat po schůdcích na můstek. Když došel před kormidlo, rozhodil ruce, konečky prstů se opřel o zábradlíčko a s vážným výrazem si prohlédl všechny muže. Pak se zhluboka nadechl. A vydechl.
"Pánové, abychom mohli plout dál, musíme přistát."
"Logika jak vod Paka," utrousil mistr Sádlo a vrazil pohlavek řehnícímu se Věchýtkovi.
Imaginariovi zajiskřilo v očích a zapráskal parádním knírem, až mu počaly konečky vousů doutnat. "Žel motory selhaly."
Zpražený mistr Sádlo si raději sednul.
"A proto nám nezbývá jiná možnost než chytat," odmlčel se, "Mžmí nrli," zamumlal.
Mezi posádkou to vzrušeně zašumělo. "Cože to říkal?" "Co?" "Snad ne to!" "Aííí!" BUCH! Nejmladší z plavčíků omdlel a praštil sebou o zem, jak zákon káže. "Si dělá srandu, že jo?!"
"Chlapi," zazněl klidně hluboký kapitánův hlas. "Abychom mohli přistát, musíme se dostat do pole působení gravitace planety. A abychom byli přitahováni přitažlivostí zemskou, musíme holt... ztěžknout."

Iluze pro Darju

10. dubna 2015 v 22:55 | Maglaiz
Nepospíchej!


Text ztracen!

Iluze pro Lví srdce

3. dubna 2015 v 23:29 | Maglaiz
Tak na sebe vzájemně zíráme.


"Je mi líto, šéfe, s tímdle nic nesvedu," zaznělo dunivě z otevřeného chřtánu vzducholodi.
Děsivý verdikt znamenal jediné. Práci a ta snílčí posádce nikdy nebyla nijak sympatická. Znamenalo to probudit ze zimního spánku uremcané Dalekozraké, jejichž oči vidí na vesmírné míle daleko, a pořádně namasírovat pažní svaly, jelikož kotvy se neptají, co posádka dělala celou dobu. A taktéž bude muset jejich drahý kapitán Imaginarius, ještě do nedávna sužovaný strašlivou chorobou, zasednout spolu s důstojníky Hernajsem a Kurňajsem za stůl a počítat. Posádka sice nevěděla, co to znamená počítat, ale podle vyprávění starého mechanika mistra Sádlo to muselo být něco příšerného, co překoná i potomka třináctihlavé saně a chapadlovitého krakena. "Kéž by byl i jiný způsob přistání," povzdechla si posádka a jala si navzájem mnout pažní svalstvo.

Iluze pro Růženku

13. března 2015 v 22:59 | Maglaiz
Zhaslo.


Tma. Všude tma, až na malý, ale silně zářící bod na obzoru a možná až za ním. "Je, kapitáne, někdo čmajzl hvězdy!" Kapitán si nikým neviděn, neb byla tma tmoucí, pravicí prohrábl bradku vzorně zastřiženou a navoskovanou do špičky. V zeleném oku sice plápolal nezbedný plamínek, ale dnes byl poněkud zamžen. "Chlapi, tohle se vidí jednou za sto let. Inu, když odchází ze světa obyčejný človíček, tak jeho hvězda zhasne, jako když zfouknete svíčku. Ani to nezaprská, jen chvíli zůstane čmoud. Zda-li byl člověk dobrý, čmoud voní, když nebyl, nu, tak holt zapáchá. Jenomže když svět opustil člověk sám zářící jako jeho hvězda, okolní světýlka propůjčí té jeho hvězdě svou záři, aby naposledy mohla řádně osvítit jeho cestu, a pak vybouchnout v tisícero jisker." TRRRROUB! SMRK, smrk.

Iluze pro Tomáše

7. března 2015 v 21:55 | Maglaiz
Kuřecí kung pao s bambusovými výhonky

[]

Necelá posádka zírá do černé hlubiny vzdušného korábu. Pojďme zírat s nimi.

Iluze pro Alexandra

27. února 2015 v 23:06 | Maglaiz
Nejrelativnější běžec na světě


Z otvoru v palubě na zádi vylít hasák a s dutým cinknutím dopadl na dřevo. Za ním dopadla ta nejhrubější, nejkrutější a fuj nejvošklivější nadávka, jakou kdy moh svět uslyšet. Okolo díry se náhle srotil celý dav - vlastně ne dav, neb to je číslo neurčité a přitom rozlehlé a nebeská bárka nebyla nafukovací, anóbrž dřevěná s občasným železným kouskem, tudíž se zcela vylučuje, aby něco určitého mohlo obsahovat neurčitost, to dá rozum - tak tedy celá posádka - ta taky vlastně ne, přece jen kormidelník musel zůstat u kormidla, neb jinak by se mohla vzducholoď ještě více ztratit než dosud, což by bylo zcela kontraproduktivní k tomu, o což se již delší čas veškeré osazenstvo snaží, ergo kormidelník pouze kroutil krkem snaže se napodobiti sovu - takže tedy celá posádka bez kroutícího se kormidelníka obklíčila kulatou mezeru v prknech. Tomu se říká jazyk! Kam se hrabe němčina se svou Pünktlichkeit, Präzision a Genauigkeit! Hle můžeme říci, že člověk lže, ale taky to můžeme říci kulantnějc, že říká nepravdu. A to si tak člověk říká, že víc už se s tím nedá dělat a hle, přijde tiskový mluvčí a pronese: "Pokud bychom přistoupili v této věci subjektivním hlediskem k dané věci, pak se nám pod vlivem různých faktorů může jevit daná věc v mlze. Pokud bychom přistoupili v této věci objektivním hlediskem k dané věci, pak dojdeme k názoru, že subjektivní hledisko je v tomto případě daleko vhodnějším prostředkem nazírání na danou věc."
A pak se divte, že to nikam nevede.

Iluze pro Věnceslava

13. února 2015 v 21:33 | Maglaiz
Sliby se dávají a voda teče?


Porucha motoru byla závažnější, než se prve zdálo. Na rozžhavený železný válec, v němž se jako namodralá třpytivá voda mísily denní i noční sny veškerého tvorstva vesmíru, pravidelně se syčením dopadaly krůpěje potu. Pojďme sledovat slané kapky proti proudu jejich dráhy. Dlouho nic neuvidíme. Až náhle se vedle kuliček mořské vody objevilo bílé chmýří. Opusťme vodnatou cestu a vnořme se do příjemné, měkké běloby. Čím dál hustější chmýří již připomíná důmyslně propletené nitky perského koberce. Teď se mihlo cosi černého! A zase! A zase! Zpomalme. Hle! Přátelsky na nás cení svá zubiska a nožkama mává bleška. Nebo veška? Nikdy to nepoznám. Raději vyplujme na bílou hladinu. Oceánské příšery se sice tvářily přívětivě, leč nepodceňovat. Ale co to? My se neplavíme po bílém perském koberci! Koberce přece nevyrůstají z mužské tváře a neovíjí se okolo pasu jako kýlový pás stahující již tak ohromný pupek. Vážení, stali jsme se obětí autora. Toť on! Toť muž, na němž nyní leží břímě přistání Imaginariovi lodi. Podaří se mu motor původně určený pro lesný kolesový traktor čili lakatoš ergo LKT zprovoznit?

Iluze pro Vandu

6. února 2015 v 23:05 | Maglaiz
Bez klobouku, bos
narazil si nos?


Křik a hvizdot vyplašil rodinku nebeských sardinek. Hemžení rukou a nohou po ráhnech úspěšně dokončilo svůj úkol. Plachty se schoulily a přimkly se k dřevu jako vyděšené děti ke své matce. Veselí zavládlo v plachtoví. "Krucinál!" Ovšem ne všichni zažívali pocit úspěchu. Ze zádi lodi se ozývaly nadávky různé hrubosti i hlasitosti, jež byly v přímé úměře se zvyšující se frekvencí cinkavých ran kovu o kov. "Zatracený krám! Prej Země se na to specializuje, prej zajděte za Peterem Šinálem, se v tom vyzná. Ani očko nenasadíš!" Ding, ding, DING! "Moji tchýni na něj! Mor ho!" A v této chvíli nejen kapitán, ale i celá posádka věděla, že přistání se na nějaký čas odkládá.

Iluze pro Robina

30. ledna 2015 v 22:51 | Maglaiz
Děti a zvířena... nejlepší vařená?


Vítr opět nadouval plachty a na sametově tmavé obloze se zatřpytily hvězdy - příběhy, jež byly jako lampióny štěstí vypuštěny do hvězdného prostoru nejvěrnějšími mezi věrnými. Cestovatelé - dušezpytci - Snílci svým blouzněním pod náporem Iluzí dali universu nový život. U kormidla nyní vzpřímeně stojí muž ostrých rysů, černého vlasu a mušketýrských vousů a svým jasně zeleným okem probodává temnotu. Astroláb je stále pochroumaný. Posádka ví, že budou muset v nejbližší době přistát v nové zemi. Nechtějí myslet na nepříjemnosti, jež je dozajista na nové planetě čekají, ostatně jako obvykle, dnes však mají velice dobrou náladu. Kapitán se uzdravil a myšlenky hvězdoplavců se mohly pro jednou upnout k domovům, k rodinám, jež zanechali na planetách Snílčí galaxie. Jakpak se vede jejich ratolestem a láskám?

Iluze pro Vladana

9. ledna 2015 v 22:31 | Maglaiz
Na vandr


Poslední vybělené prstní kůstky Smrťovy pravice jemně svíraly ouško šálku cibulového vzoru. Vůně jasmínového čaje se v podobě mléčné mlhy proháněla hrudním košem kostlivce. A za zvuku vrzajících pantů dveří hrobky, jež vydávala kmitající hnáta položená přes druhou, zaznělo do éteru hlasem těžkým jako kamenné víko sarkofágu ŽE JÁ TI ZASE SKOČIL NA LEP?!

Iluze pro Karinu

2. ledna 2015 v 22:41 | Maglaiz
Lovit se nevyplácí.


Poslední vybělené prstní kůstky Smrťovy pravice jemně svíraly... ouško! Já tě varovala, čtenáři.

Iluze stá padesátá pátá

26. prosince 2014 v 21:55 | Maglaiz
Střet světů


Poslední vybělené prstní kůstky Smrťovy pravice jemně svíraly... Jsi si jistý, že to chceš vědět, čtenáři?

Iluze stá padesátá čtvrtá

5. prosince 2014 v 22:54 | Maglaiz
Píseň vody


Poslední vybělené prstní kůstky Smrťovy pravice jemně svíraly... Vážně to chceš vědět, čtenáři?

Iluze stá padesátá třetí

28. listopadu 2014 v 22:52 | Maglaiz
Bylo... nebylo?

[]

Poslední vybělené prstní kůstky Smrťovy pravice jemně svíraly... cožeto svíraly?

 
 

Reklama