Imaginarius

Iluze pro Juliána

12. dubna 2019 v 22:37 | Maglaiz
"Panská láska a dubnový sníh dlouho nevydrží."
pranostika na 12. dubna

[]

Byť se zdá, že jsme v mozku, prakticky jsme se ocitli v kapitánově kajutě, ovšem byl zde jistý rozdíl. Ku příkladu z okénka jsme mohli vidět část čerstvě proraženého tunelu a několik malých ušáků, dále v místnosti bylo několik stejně pohodlných křesel. Po kajutě přecházel kapitán Imaginarius a za ním další… a další… a další… a další. Míjeli se a občas na sebe vykřikli: "Koho?!" Při bližším pohledu jste mohli zjistit, že každý z kapitánů měl sice identický oděv, nablýskané holínky, kalhoty, bílou košili, vestu a barokní kabátec, ovšem každý z nich měl šat v jiné barvě. Jeden červený, druhý zelený, třetí modrý, čtvrtý žlutý, pátý fialový.

"Měli bychom se uklidnit, pánové," oznámil až přehnaně klidným hlasem zelený Imaginarius a zastavil se při cestě k pravé stěně kajuty.
"Jak uklidnit?" vyštěkl červený kapitán a přidal do kroku.
Modrý Arcturus se zhroutil do jednoho z křesel s povzdechem a proslovem: "To nemá smysl. Proč se vlastně takhle drásáme? Vždyť je to marnost. Na této planetě zatím nic nedávalo svůj smysl. Tak proč by mělo teď? On je mrtvý a my za nějaký čas budeme taky. Proč věnujeme tolik času zbytečnostem? Neměli jsme utíkat..."
"Buď už zticha, ty schlíplá měchuřino! Nikdo není zvědavý na tvé nářky!" okřikl jej fialový, počal modrého parodovat, "Neměli jsme utíkat, neměli jsme se nechat naverbovat do námotectva, neměli jsme si s nimi nic začínat, pak bychom nemuseli opouštět Oneiropólos, bla bla bla," a nakonec znechuceně dodal "Z tvé ukňučenosti je mi šoufl."
Mezitím zelený kapitán usedl na zem do pozice lotosového květu a s postupně narůstající hlasitostí odříkával: "Ommm, ommm, vítr odvanéééé, vítr odvanééé." Náhle mu přistál na hlavě podsedák.
Kdybychom chtěli pátrat po tom, kdo onu podušku vrhl, konec konců my to chceme vědět, zjistili bychom, pardón, zjistíme, že oním nadhazovačem byl žlutý Imaginarius. Úsměv od ucha k uchu vystřídalo nadšené zvolání. "Pánové, já mám báječný nápad!"




Iluze pro Andělku

4. ledna 2019 v 21:44 | Maglaiz
"Svatá Ida, ta dne přidá"
pranostika na 4. ledna

[]

Byť se zdá, že jsme v mozku, prakticky jsme se ocitli v kapitánově kajutě, ovšem byl zde jistý rozdíl. Ku příkladu z okénka jsme mohli vidět část čerstvě proraženého tunelu a několik malých ušáků, dále v místnosti bylo několik stejně pohodlných křesel. Po kajutě přecházel kapitán Imaginarius a za ním další… a další… a další… a další. Míjeli se a občas na sebe vykřikli: "Koho?!" Při bližším pohledu jste mohli zjistit, že každý z kapitánů měl sice identický oděv, nablýskané holínky, kalhoty, bílou košili, vestu a barokní kabátec, ovšem každý z nich měl šat v jiné barvě. Jeden červený, druhý zelený, třetí modrý, čtvrtý žlutý, pátý fialový.

"Měli bychom se uklidnit, pánové," oznámil zelený Imaginarius.


Iluze pro Bohumilu a Juditu

29. prosince 2018 v 22:20 | Maglaiz
"Prší-li na Mláďátka, budou děti mříti."
pranostika na 28. prosinec

[]


A nyní jsme, dámy a pánové, u bran kochleárního nervu, což znamená, že nás čeká ta příjemnější a rychlejší část cesty. Stopneme si nějaký elektrický výboj. Prosím, v průběhu jízdy se nevyklánějte, mohli byste vypadnout a další výboj by vás mohl zabít. A už jsme zde. Inu, je to nejrychlejší dopravní prostředek na světě.
Nyní jsme se ocitli v koncovém mozku, latinsky telencephalon, v němž se uskutečňuje u něketrých jedinců mimo jiné i myšlení, což je cíl naší velké exkurze. Prosím, pohodlně se usaďte do našich křesel a podíváme se, co se právě odehrává v mysli kapitána Imaginaria. Bohužel popcorn či jiné občerstvení nemáme. Prosím, schovejte ty svačiny. Protože v celém těle je zakázáno konzumovat jakékoliv tekutiy či potraviny, mohlo by dojít ke kontaminaci objektu, což by mohlo vést k onemocnění až úhynu daného exempláře.


Iluze pro Klementýnu

24. listopadu 2018 v 11:59 | Maglaiz
"Všechno, co jsme, lze zpívat."
František (Jorge) Listopad

[]

Kapitán vytřeštil oči a vykřikl "Koho?!"
Malý zajíček leknutím nadskočil a zopakoval čí hlas to vojín Möhre slyšel.
Na chvíli zastavíme čas a podíváme se do Imaginariovy mysli, co se tam právě odehrává. Jsem toho názoru a věřte mi, že názor vypravěče či průvodce je ten nejlepší, že to tam teď bude velice zajímavé. Ovšem rovnou bych chtěla od této exkurze odradit všechny klaustrofobiky a ty, co se bojí výšek. Prosím, vezměte si tyto návleky na boty, vyvarujte se hlasitých poznámek, aby nedošlo ke kontaminaci prostředí, do něhož budeme vstupovat, neboť byste mohli svým nedomyšleným výtržnictvím upozornit pozorovaný subjekt na naši přítomnost, a prosím, pojďte za mnou, zde do zvukovodu levého ucha. Ne, to nejsou provazy od zvonků pro sluhy! Ani si tím nepřivoláte odvoz! To jsou jeho chlupy! Bože! Proto máte ty návleky, vážení. Tomuhle "sajrajtu" se říká ušní maz. Dobře vám tak, že jste si ty návleky nevzal, pane. Ne, madam, nebojte se tmy, baterku mám s sebou. Ne, zápalky schovejte, loučí si nevšímejte, to tady zbylo po minulé výpravě... umřeli ták mladí, k tomu se pojí báječná historka přímo k popukání... Říkala jsem, že si toho nemáte všímat, sakra! Přece nechcete, aby se mu kouřilo z ucha. Prosím, držte se pohromadě.
Tady vidíte bubínek, no, žádná sláva, už je to přece jenom starší exemplář Homo arcanus magicus. Ano, přesně tady dole je "ďoura", ano, exemplář proto trpí občasnou hluchotou, ale pozitivum je, že se my dostaneme do bubínkové dutiny. Prosím, postupujte dále. Stát! Ne, to není žůžo skluzavka, to je eustachova trubice. Kdes, proboha vzal ten šutr?! Ne, nic se nebude dolů házet, abyste věděli, jak je to hluboké! Jak to, kristepane, můžete srovnávat s výletem do Koněpruských jeskyní?! To není stalaktit, ale výrůstek! Odborně se tomu říká, že se i mistr tesař utne. Čeho, že je to důkaz? Že je bůh programátor Microsoftu? Proč zrovna ten? Aha, že taky vyrábí zmetky.
Tak vážení, prosím, hlavy vzhůru. Ne, ne, žádné přepadení. Řekla jsem hlavy, ne ruce. Toto je spodní část kladívka, zde kovadlinky a na ni navazuje třmínek. Ano, je to boží. A teď se díváme na oválné okénko, tak zvané vestibulum. A po tomto žebříku se skrze oválné okénko dostaneme do hlemýždě, tak prosím. A jsme zde. Co prosím? Kde jsou ryby? Tohle není podmořský svět, ale uměle vybudovaný tunel skrze hlemýždě. Já nevím, jestli je to voda, říká se tomu endolymfa. Jsem průvodce ne medik! Nic se ochutnávat nebude! Jaký strejda Google a teta Wiki? Čím to bude, že tu není wi-fi a signál? Knihu stížností máme pouze online. Prosím, vážení, postupujte až na konec tunelu. Nehoupat, prosím. Řekla jsem nehoupat! Protože ty bubliny poblíž tunelu jsou kulovitý a vejčitý váček, které detekují polohu a zrychlení těla, a když rozhoupete tunel, rozvibrujete endolymfu, kterou právě tyto váčky monitorují, což je silně podráždí, on dostane mořskou nemoc a poblije se! To není hustý!
A nyní jsme, dámy a pánové, u bran kochleárního nervu, což znamená, že nás čeká ta příjemnější a rychlejší část cesty. Stopneme si nějaký elektrický výboj.


Iluze pro Niue

20. října 2018 v 21:04 | Maglaiz
"Amicus est tamquam alter idem."
Cicero


[]

Našeho zaječího hrdinu jsme opustili, když zrovna prskal léčivý nápoj. Zdá se to jako věčnost, ale veřte mi, že ještě stále nedoprskal. Tak tedy budeme muset počkat, až doprská, jelikož stařík nám toho mezi tím moc nepoví, neboť se škodolibě chechtá svému novému spoluvězni.

Iluze pro Serafína

12. října 2018 v 19:29 | Maglaiz
"Jen dvě věci jsou nekonečné - vesmír a lidská hloupost. Tím prvním si ovšem nejsem tak jist."
Albert Einstein


[]


Namísto příběhu přichází žádost doplněna o možnost vyhrát hnedle několik blýskavých bludišťáků. Jakpak si představujete Chilias? Jaké má oči? Vlasy? Nos? Ústa? Pište dolů do komentářů, nebo sepisujte své články a jen mi dejte vědět, třeba na Facebooku.

Odměna pro nedostatek zájmu je zvýšena na 5 bludišťáků (platí i pro předchozí příspěvky do výzvy) a výzva pokračuje ještě další týden.

Iluze pro Wenceslaua

30. září 2018 v 20:13 | Maglaiz
Svatý Václav víno chrání, po něm bude vinobraní.
pranostika


[]



Namísto příběhu přichází žádost doplněna o možnost vyhrát hnedle několik blýskavých bludišťáků. Jakpak si představujete Chilias? Jaké má oči? Vlasy? Nos? Ústa? Pište dolů do komentářů, nebo sepisujte své články a jen mi dejte vědět, třeba na Facebooku.


Iluze pro Mirelu

21. září 2018 v 17:00 | Maglaiz
Po svatém Matouši čepici na uši.
pranostika





"Sím, asi jsme něco zaslechli!" zapískal jeden vojín ze zaječí Sedmé roty.
Chilias se zablyštilo v očích a skrze semknuté zuby zasyčela: "Šargarepo."
O půl ucha vyšší zajíc, než byli ostatní, se napřímil a parádním pochodem přišel k dívce, přičemž se mu chvěl čumáček. Beze slova zasalutoval.
Velitelka svraštila obočí, dala si ruce v bok a autoritativně zahřímala: "Do Orthovy zadnice! Takhle se vojín hlásí svému velícímu?! Máte z prdele kliku, že každá další packa dobrá a váš tatík je náš nejlepší muž, jinak byste s celou tou svou bandou smrděl v tý podělaný zaječí školce doteď, poručíku!"
"Aj do rice!" zvolal Ole Jmazal, neb na něj Chiliasino "podání si" poručíka udělalo dojem.
"Jsme si toho plně vědomi, madam. Už se to nebude opakovat," řekl Šargarepa, srazil paty k sobě a opravil hlášení podřízeného. "Poslušně hlásím, že jsme při plnění rozkazu, tedy budování tunelu..." svěsil uši, jelikož si uvědomil, že to, co se chystá říct, nebude odpovídat předpisům, ovšem jinak to říci nemohl, a tak ještě stáhl hlavu mezi ramena a polohlasně dořekl, "...něco zaslechli." Zavřel oči v očekávání dalších invektiv či snad i exekuce.
"Co konkrétně to něco je?" optal se klidně kapitán Imaginarius ve snaze předejít dalšímu ponižování mláďat.
Chilias dále rudla, ovšem nijak nereagovala.
Zajíček Šargarepa nevěřícně otevřel očka, čumáček se mu sice stále chvěl, ale narovnal se a uši už opět byly plně v pozoru. Imaginarius musel svou otázku zopakovat a pokleknout, protože zajíček mlčel a jen těkal očkama z něho na Chilias a zpět.
"Abych pravdu řekl," osmělil se poručík, dívaje se kapitánovi do očí jen s mírně zakloněnou hlavou, "nemůžeme se shodnout. Většina by řekla, že je to voda, ale třeba vojín Möhre má nejdelší uši a prý slyší i dva hlasy. A prý by na to vsadil obě uši, přesněji řečeno, ať mu je ufiknou, esli kecá, že jeden z těch hlasů je tatínkův."



Iluze pro Dalidu

21. července 2018 v 23:21 | Maglaiz
"Na svatého Praxeda mlha zrána k zemi usedá."
pranostika





"Sím, asi jsme něco zaslechli!" zapískal jeden vojín ze zaječí Sedmé roty.

* * *


Tmou zaznělo bolestné a zároveň slastné povzdechnutí. Panebože! Na co vy hned nemyslíte! To byste museli otevřít oči, abyste věděli, kdo a proč si takto povzdechl. Zajisté, že je to náš zajda. Na čem že to sedí? Inu, ono se to těžko popisuje. Nacházíme se ve velice prostorné jeskyni, kterou protéká potůček z malé skalní průrvy, kterou by se mohlo protáhnout akorát tak batole. Zurčící voda z podzemí se vlévá do a opět vylévá z malého, řekli bychom přírodního, kamenného bazénku, a tato voda z oné nádrže pospíchá dál do hlubin spletitého bludiště komor s pastmi.
K Paschovi cupitá vetchý stařeček, konečně si ho můžeme prohlédnout, ale nevím, nevím, jestli nebylo lepší, že jsme jej neviděli. Stařeček je to vetchý, svrasklý až olezlý a již dlouho nepoznal blahodárný účinek nůžek a břitvy, což má za následek, že jeho potrhaný šat byl přepásán mohutným copem bílých vlasů a vousů a pomalu již růst tohoto keratinu zakládal na šerpu. V kostnatých, vyzáblých prstech tento mužík křečovitě svíral misku s podivně páchnoucí tekutinou.
"Odpusť, příteli. Již dlouho ke mně nikdo nezavítal, a tak jsem jaksi pozapomněl rozestavění trysek. Přece jen je to dvacet let od dostavění tohoto skvostu. Na, napij se, to ti uleví," pronesl a podával Paschovi misku.
Zajda tedy spokojeně seděl na okraji bazénku máčeje si sedací svalstvo a nedůvěřivě přijal nabízené občerstvení. Čumák mu jen kmital pod náporem odéru řinoucího se z misky. "Ssmrdí to, jako by to uš někdo měl a rychle to frátil," jeden pohled na žlutozelenou, dá se tomu vůbec říkat voda?, stačil, aby dodal " a tsaky to tak vypadá."
"Jen se neostýchej, příteli, jsou v tom samé dobré věci."
"O tsom ssilně pochybuju," oznámil velikonoční zajíc, zhluboka se nadechl a napil se. Ačkoliv vůle byla pevná, žaludek byl silnější, a tak skončil obsah misky opět v misce. "Zselený na tebe, dědku! Vždyť to tak i chutná!" zaprskal se zježeným hřbetem.


Iluze pro Medarda

8. června 2018 v 21:12 | Maglaiz
"Kdo na Medarda zasívá, hojnost lnu a zelí mívá."
pranostika





Vy jste vůbec necvičili! Vždyť nám to trvalo celé týdny. Žádné výmluvy a tiše, myslím, že už za tímhle rohem je náš hrdina.
"Ehm... takže ještě jednou. Prorazíme tunel," ozval se nám velmi známý hluboký hlas.
"Ano," odvětil sametový alt nepatřící nikomu jinému než samotné vůdkyni odbojné bandy.
"Vstoupíme do tunelu," pokračoval Arcturus.
"Ano."
"A co potom?"
"Co co potom?"
"Co budeme dělat? Co se stane?"
"Dobré otázky," uznala Chilias.
"A? Odpovědi zní?"
"To nebyly řečnické otázky?" podivila se.
"Kapitáne, muži by rádi něco věděli," prohlásil zároveň se scvaknutím podpatků pobočník Hernajs. Nečekal na vyzvání kapitána a spustil: "Proč jim pomáháme? Máme přece jiný úkol. Musíme najít loď, opravit ji a odletět pryč. Co je nám po jejich problémech? Je to zbytečné ohrožování životů posádky. Sám víte, že ani ona neví, co tam na nás čeká."
Zatímco Chilias vyprskla smíchy, Imaginarius překvapeně zamrkal, zkroutil mezi ukazovákem a palcem pravé ruky koneček tmavého kníru a po krátkém rozvažování, v němž si potvrdil, že pravdu nelze říci a zcela lhát by bylo ošemetné vzhledem k přítomnosti zainteresované osoby, spustil "Pane Probrose," leč byl okamžitě přerušen.
"Probrosus, je to nesklonné, hernajs." Zde si dovolíme učiniti odbočku, jelikož text, v němž bylo vše osvětleno záhadně zmizel. Dvojčata Hernajs a Kurňajs se ve skutečnosti jmenovali Helmbrecht a Cmrndoš Probosusovi, ovšem jejich vzhled a záliba užívat oněch klecích slůvek posádku donutila si je přejmenovat pro čistě praktický účel.
"Pane Probrosus, muž či lépe řečeno zajíc jest uvězněn za těmito zdmi kvůli nám. Je naší svatou povinností mu oplatit jeho pomoc při našem útěku. Kromě toho jistě vám, rytíři a gentlemanovi, nemusím vysvětlovat nepsanou poučku o dámě v nesnázích."
Hernajs sice chtěl úštěpačně namítnout, že to v kalhotách s bambitkou a šavlí za pasem a nadávající svým mužům hůře než ten náš trpajzlík nelze vydávat za dámu ani v hanbinci, ovšem při pohledu na dívčin prst spočívajícím na spoušti bambitky si to rychle rozmyslel, srazil podpatky a odešel do hlubin hloučku Imaginariovy posádky.
"Sím, asi jsme něco zaslechli!" zapískal jeden vojín ze zaječí Sedmé roty


Iluze pro Alešku

13. dubna 2018 v 19:11 | Maglaiz
"Když se ozve v dubnu hrom, chyť si kámen nebo strom."
pranostika





Zanechme nyní ty dva svému osudu a ptejme se, co je s kapitánem, posádkou Aberratio a s Chilias a její bandou. Kampak se nám ti čerchmanti schovali? Neschovali, děti, umř... Oh, pardon, špatný scénář.
Vraťme se tedy do Chiliasina úkrytu. Ale co to? Ani živáčka. Jen... jen v jedné chodbě se objevil nový tunel. Tunel, spíše tunýlek, jelikož člověk s výškou nad 155 centimetrů, a tomu se nedá říkat výška, musel již notně ohnout krční páteř, neřku-li již hřbet, aby vůbec mohl vejít dovnitř bez úrazu hlavy. Než vstoupíme do tunýlku, přiložme dlaň k uchu a naslouchejme. Slyšíte? Z dáli se ozývá slabounké zlověstné dunění. Ach, nesnáším tohle trapné napínání a nahánění počtu slov, přičemž je evidentní, že na konci bude to, o čem se hovořilo před tím. Proto tedy neváhejme a rychle poběžme, protože podle síly zvuku je to pěkný kus daleko. Jak vás znám, určitě nám to bude trvat celý týden, než doběhneme k cíli. Měli byste víc sportovat.

Iluze pro Slavomila

29. března 2018 v 19:57 | Maglaiz
"Na Zelený čtvrtek hrachy zasívej, na Velký pátek se zemí nehýbej!"






"Hodně citlivé zařízení. Docela bych rád poznal tu chytrou hlavu, která to zkonstruovala," zabručel přes své hlodáky pochvalně velikonoční zajda.
"Tvé přání budiž ti splněno," náhle z druhé strany oné ohnivé místnosti zaskřehotal cizí hlas.
Na okamžik se Paschovi leknutím zastavilo srdce. Nastražil své dlouhé uši a baterkou zamířil k místu, odkud hlas zazněl. Byl tam jen další vchod patrně vedoucí do další zpropadené pasti, ovšem to Pascha jen odhadoval. Tma. Nikde nikdo. Nikdo a nic. Jen já a tma. Zajíc nespokojeně zamlaskal. Dostal neodbytnou chuť něco ohlodat. A rozžvýkat. To se mu vždycky myslelo lépe a zvláště teď by potřeboval veškerý svůj fištrón, když se zdá, že začíná mít slyšiny. Svěsil ruku třímající baterku, jejíž světlo nyní ozařovalo zajdovy chlupaté zadní nohy.
"Prober se, seš tu ssám," zavelel.
"Dovolil bych si odporovat, příteli," ozvalo se opět skřehotání. Reflex Paschově ruce zavelel namířit na totéž místo kuželem světla, už už se blížil, když tu... "Ne! Nemiř na mě!" Zajíc ztuhl a světlo se zastavilo přibližně ve výši jedné stopy. Z míst, kde již baterka svými silami a žádost toho hlasu nedovolily vnést poznání, visely nedbale navrstevné cáry hadrů, z nichž jakoby náhle vyrůstaly vrásčité vetché zablácené nohy.
Velikonoční zajda nevěřil vlastním očím, nakonec se však rozhodl, že přistoupí alespoň na chvíli na svou psychologickou hru, tedy alespoň do chvíle, dokud nebude nebezpečná, a optal se své halucinace: "Tso jsi sakra zač?"
"Na filosofické otázky není čas. Ach, tak," dovtípil se tajemný hlas, "Jsem ten, koho jsi chtěl poznat."

Iluze pro studenty

17. listopadu 2017 v 21:47 | Maglaiz
"Kdy - když ne teď?
Kdo - když ne my?"

Květoslava Morávková

[]



"Tudy ne," prohlásil Pascha suše.
Obrátil paprsek své svítilny i svou pozornost k dalšímu vchodu a ouha. Čumák nepřestal brnět. Dokonce zajíc nabyl dojmu, že jeho soukromý alarm bije na poplach s ještě větší intenzitou. Zopakoval tedy u krajního vchodu vlevo trik s hrstkou hlíny a kamenů. VŽUM! Z podlahy vyšlehly plameny až k černému očouzenému stropu.
"Hodně citlivé zařízení. Docela bych rád poznal tu chytrou hlavu, která to zkonstruovala," zabručel pochvalně velikonoční zajda.


Iluze pro Frumencia

27. října 2017 v 20:57 | Maglaiz
"Příroda se na podzim zbavuje všech připomínek uplynulého léta: listí, ovoce i trávy. Také člověk by to měl tak dělat a neschovávat staré papíry a listy, které mu zabraňují prožívat nové a čisté jaro. Já to tak bohužel činit nedovedu a tak, si při každé nové práci, jež by mohla být živá a radostná, připadám jako nevyhrabaná zahrada, v níž se svěží letošní rostlinky musí těžce prodírat zaschlou loňskou trávou."

Otto František Babler
český knihovník a překladatel 1901 - 1984






Celkem zajíc napočítal pět vchodů. Tak trochu tušil, co za nimi bude, avšak řekl si, že zkusit by se mělo všechno a naděje je nesmrtelná mrcha. Přistoupil tedy k prostřednímu vchodu a pozorně si ho prohlédl. Nebylo to ani tak proto, že by snad byl Pascha natolik chytrý, jako spíše proto, že ho brněl čumák, což vždycky znamenalo, že přes něj v brzké době dostane.
"Tohle si půjčím," zdvořile oznámil kostře u jeho nohou, vzal do tlapy vybělenou lebku a položil ji na práh prvních dveří.
Pascha se narovnal, nasál vzduch a zamračil se. Čumák nepřestal brnět na poplach. Pokusil se tedy posvítit si do místnosti za vchodem, aniž by do ní vstoupil jakoukoliv částí chlupatého těla.
Zde je na místě opět poznamenat, co bylo již řečeno, že tedy náš milý zajíc již viděl mnohé hrůzy, jež napáchalo násilí na lidském těle. Proto žádám milé čtenáře, aby se nijak napodivovali nad Paschovou netečností. Ve skrumáži mnoha bilých kostí totiž ležela i dvě těla již v pokročilém rozkladu. Ačkoliv... jedno z nich se právě pohnulo. Není možná, aby v takovém stavu ještě někdo mohl dýchat. Pro jistotu však zajíc nespustil světlo z onoho těla a důkladně si ho prohlížel. Bohužel mohl vidět jen nohy a záda z celého nešťastníka. Paschovi však i tento pohled na prodiravělá chodidla a...nu, buďme upřímní, odhoďme stud a přiznejme si, že i mezi hýžděmi se obvykle nachází jen jeden otvor, leč zde byly dva.
Vzal tedy do hrsti pár kamínků a hlíny a vhodil vše na zem do místnosti před ním, jako by vrhal kostky. ŠVIST! Jakmile se kamínky dotkly podlahy, z ničehonic se ze země vyrojilo na sto ostrých železných bodců.
"Tudy ne," prohlásil Pascha suše.

Iluze pro Jimrama

22. září 2017 v 23:03 | Maglaiz
Nejdřív starcům slábne paměť.
Seneca



Náhle však jeden z prstů našel jakýsi výstupek - že by tlačítko, jímž lze onu plechovku otevírat? Absolutně neměl ponětí, co najde uvnitř, ale jeho zvědavost pracovala na plné obrátky. Cvak.
Kužel světla ho oslnil. Naštěstí náš ušatý přítel byl natolik duchapřítomný, že v mžiku zavřel oči a odvrátil oslepující paprsek. Přesto však jeho oči ještě notnou chvíli jeho mozku hlásily při mrknutí bílou skvrnu. Koneckonců jakmile přestal jeho zrak třeštit, jančit a mást ho, byl by milý Pascha dal všechno za to, aby ho ještě chvíli nechaly v té sladké naději, že uhlídá možnost, jak se z vězení dostat.
Postupoval systematicky zleva do prava a postupně odhaloval vchody vytesané ve skále, u jejichž prahu ležely vybělené kostry.
"Patrně původní nájemníci," okomentoval velikonoční zajda nález. Mohlo by se to zdát na velikonočního zajíce příliš cynické konstatování bez špetky náznaku vyděšení, ovšem mějme na paměti, že Pascha je poněkud jiného ražení než lidmi vybájený tvoreček rozverně schovávající kraslice v rozkvetlých zahradách a že již po boku Chilias viděl kdejaká zvěrstva.

Celkem zajíc napočítal pět vchodů. Tak trochu tušil, co za nimi bude, avšak řekl si, že zkusit by se mělo všechno a naděje je nesmrtelná mrcha. Přistoupil tedy k prostřednímu vchodu a pozorně si ho prohlédl. Nebylo to ani tak proto, že by snad byl Pascha natolik chytrý, jako spíše proto, že ho brněl čumák, což vždycky znamenalo, že přes něj v brzké době dostane.


Iluze pro Mezinárodní den gramotnosti

8. září 2017 v 19:11 | Maglaiz
Panny Marie narození, vlaštoviček rozloučení.

[]


Kde to jsem? Co se to stalo? Proč mám hlavu jako střep? Tmu náhle rozetnul ve dví drobný plamínek vzpomínky. Psí hlavy, spousta vyceněných zubů, uniformy Zelenejch. "Chci vidět ruce!" "Lehni!" "Nohy od sebe!" "Dělej!" Pocit hluboké nenávisti. Ohlušující rána a bílé světlo. Tma.
Počkat, počkat. Tak moment. Tlapy, běhy, uši. Vousky? Žijí. Uff. Ocásek?! Packa, evidentně přerostlá, se dotkla chundelaté bambulky na chlupatém pozadí.
"Fajn, Pascho. Žiju. Ale ještě bych rád věděl, kde to sem," pronesl poněkud špinavý přerostlý zajíc a jeho ucho otáčející se jako satelit zachytilo ozvěnu vlastního hlasu. "Báječný. Legendární basa Zelenejch. Už se pomalu přestávám radovat z toho, že nejsem mrtvej."
Pascha se počal hrabat v nespočtu kapes svého hnědého baloňáku. Ani nepočítal s tím, že by mu nechali jakoukoliv hračku v domnění, že je to neškodné udělátko. Ačkoliv... cosi nahmatal v dolní kapse uvnitř levého rukávu. Co tam mám? U těch důležitých věcí si samozřejmě pamatoval, kde si je uložil, ale kabát měl tolik kapes, že na ty méně užívané zapomněl a přirozeně i zapomněl, co v nich schovává. Asi to bude něco nadmíru neužitečného, něco jako plechovka čaje bez nádoby, vody a ohně. To je divné. Zajíc hleděl na danou věc, i když neviděl ani na špičku svého čumáku. Musíme mu to prominout, ještě stále byl v šoku po tom osudném výbuchu v podzemí, když zachraňoval kapitána Imaginaria a jeho posádku.
Zaječí tlapa počala ohmatávat daný předmět. "Já se picnu! Vona to fakt bude plechovka," konstatoval a jízlivě dodal "Děkuju uctivě velectěným Zeleným." Náhle však jeden z prstů našel jakýsi výstupek - že by tlačítko, jímž lze onu plechovku otevírat? Absolutně neměl ponětí, co najde uvnitř, ale jeho zvědavost pracovala na plné obrátky. Cvak.


Iluze pro Bernadetu

16. dubna 2017 v 18:27 | Maglaiz
Na Kazimíra pohoda - na kobzole úroda.



A po tomto popěvku z díry v podlaze vyhopkalo sedm malých ušáků. Tito drobečkové by sami o sobě nechali kapitána klidného, ovšem to by nesměli zaujímat bojovou formaci hrotu kopí a být až po zoubky ozbrojeni sečnými a palnými zbraněmi. Pochopitelně ten nejmenší z nich za sebou táhnul ještě kanónek.
Postavili se do pozoru. Zajíček vpředu zasalutoval a podal raport pisklavým ovšem rozhodným hlasem. ''Poslušně hlásím, že se Sedmá rota dostavila na váš příkaz v plném počtu. O situaci jsme již informováni a čekáme na vaše rozkazy.''
Dívka odpověděla na pozdrav přiložením ukazováku a prosteníčku pravé ruky ke spánku a následným proudkým mávnutím. "Pohov, poručíku Šargarepo.," zavelela a pak se obrátila k celé zaječí jednotce. "Chlapi, tatíka dostali Zelení. Je čas zahájit operaci N." Zajdové se okamžitě dali do jásotu a jeden po druhém opět odhupkali dírou v podlaze pryč s nám již známým popěvkem v tlamičkách.
Kapitán využil chvíle, kdy všichni sledovali odchod zaječího komanda, a řádně se upravil včetně nezbytného uhlazení a nakroucení mušketýrského kníru. Nyní si již byl znovu jist svým postavením a povolil si mít jeden drobný dotaz. "Operace N?"
Chilias svraštila jedno obočí a pátravě se zadívala na Imaginaria, přičemž vážně přemýšlela nad tím, zda si z ní dělá srandu, nebo myslí svůj dotaz zcela vážně. Než se však stihla nadechnout a pronést jízlivou poznámku o nekompetentním blbci, vskočil do toho Ole Jmazal. Inu, skočil. V jeho řpípadě, s jeho výškou spíše přistoupil.
"Tož kapitáne. To je.." dobrosrdečně vysvětlovat, když najednou zařval: "Natrhnem jim řiť!"
Dívka vytřeštila oči a neubránila se otázce: "Tohle agresivní chlupaté dítě je tvoje?"
Ole Jmazal nafoukl tváře, zrudl a už už chtěl vyrazit drzému děvčeti dva přední zuby, když mu zrak zabloudil na kapitánovu tvář. Pod tíhou Imaginariova výhružného pohledu jen vypustil z pusy nahromaděný vzduch a nasupeně prohlásil, že takemu gizdovi něpomuže ani zliskať, bo by se mu v te pale eště vic zatemnilo a že nema do něho žgarať, nebo ji taku treskne, že z teho budě grcať eště tyden, roba něroba.
Jediné Oleho štěstí bylo, že mu nikdo nerozuměl. Jediný, kdo by mohl porozumět, byl kuchař Vínečko, ten však okamžitě po příchodu do doupěte nalezl plný demižon lihu, a tak se jen vzmohl na "Po kalíšku, po kalíšku, po kalíšku, po kalíšku..." a usnul láskyplně svíraje zdroj léku na nespavost.

Iluze pro Kazimíra

4. března 2017 v 23:43 | Maglaiz
Na Kazimíra pohoda - na kobzole úroda.



Chilias obrátila oči v sloup, vykřikla "Stvořitelé! Do čeho jste to dali duši?! Ty osle! To už dávno vím. Pojď, prosím tebe, nebo mi vytečou nervy," uchopila zcela konsternovaného Imaginaria a táhla ho do protější místnosti s krbem, kde už na ně všichni čekali.
"Zavolejte Sedmou rotu," přikázala dívka svým můžům družně hovořícími i s Dalekozrakými.
"Už jsou na cestě, šéfe," odvětil jeden hromotluk.
Imaginarius tázavě pohlédl na Chilias. "Sedmá rota?"
Chilias spiklenecky mrkla na své muže a prohlásila: "Speciálně vycvičená jednotka. Měl je na povel Pascha, takže je vysoká pravděpodobnost, že jim něco ze svých vědomostí předal. Však uvidíš."
A uviděl. Vlastně prvně uslyšel. Z útrob tunelu, kterým nedávno přišli do doupěte, se rozléhal děsivý popěvek.
"Rallallallararallara ok
rallallallararallara ok
rallallallararallara ok
oh ok oh ok ok
oh ok oh ok ok"
A po tomto popěvku z díry v podlaze vyhopkalo sedm malých ušáků. Tito drobečkové by sami o sobě nechali kapitána klidného, ovšem to by nesměli zaujímat bojovou formaci hrotu kopí a být až po zoubky ozbrojeni sečnými a palnými zbraněmi. Pochopitelně ten nejmenší z nich za sebou táhnul ještě kanónek.
Postavili se do pozoru. Zajíček vpředu zasalutoval a podal raport pisklavým ovšem rozhodným hlasem. ''Poslušně hlásím, že se Sedmá rota dostavila na váš příkaz v plném počtu. O situaci jsme již informováni a čekáme na vaše rozkazy.''

Iluze pro Scholastiku

10. února 2017 v 18:21 | Maglaiz
"Sláva je jed, který je nutné brát po malých dávkách."
Honoré de Balzac

[]

Zlověstně se zablýsklo a děsuplně zaburácel hrom.
"Krucinál, kdo zapomněl doplnit olej?! Jako by to byli malí haranti. Všechno říkat stokrát. Cháska jedna lenivá!" vztekala se Chilias a zvedla se z křesla. "Půjdeme vedle, abychom se domluvili na postupu."
"Ještě než tam půjdeme, musím ti něco říci," pronesl již zcela příčetný kapitán. "Raději se ještě posaď. Není to dobrá zpráva."
Dívka si vzdorovitě založila ruce na prsou a ani se nepohnula. "Ne, díky, staříku. Špatný zprávy se člověk musí naučit ustát. Když si kecneš na zadek, tak zůstaneš na místě. A to nemám ve zvyku."
Arcturus byl zaskočen, ale zhluboka se nadechl a spustil: "Víš, když nás Pascha osvobozoval, nějak si toho Zelení všiml dřív, než počítal. Začali nás honit tunely. Pascha běžel jako poslední a snažil se zamaskovat naše stopy. Nevím, co přesně se stalo."
"Zkrať to, staříku, máme před sebou spoustu práce a málo času. Za chvíli Páprda pošle Zelené sem a my musíme zmizet ještě před tím."
"Slyšeli jsme výbuch a Pascha se nám už neozval. Byl přímo u exploze. Je mi to líto. Je... mrtvý."
Chilias obrátila oči v sloup, vykřikla "Stvořitelé! Do čeho jste to dali duši?! Ty osle! To už dávno vím. Pojď, prosím tebe, nebo mi vytečou nervy," uchopila zcela konsternovaného Imaginaria a táhla ho do protější místnosti s krbem, kde už na ně všichni čekali.




POSLEDNÍ TÝDEN! ANKETA POD ČLÁNKEM - i ty tvoříš tuto rubriku

Iluze pro Modesta

5. února 2017 v 21:40 | Maglaiz
"Hrdinství jest prchati před nečistou silou."
Julius Zeyer

[]

Náhle smích ustal.
"Dobře, to by mu mohlo pěkně zvednout mandle, ne? Ale nejdřív vyřídíme vás. Až to bouchne, bylo by lepší, kdybyste už byli připraveni."
"A co chceš dělat? Loď je kdovíkde a po nás nejspíše vyhlásili pátrání," konstatoval kapitán.
"Vím, kde je, a jo, máš pravdu, teď by nebylo dobrý vycházet. Ale už mám plán."
Zlověstně se zablýsklo a děsuplně zaburácel hrom.



ANKETA POD ČLÁNKEM - i ty tvoříš tuto rubriku
 
 

Reklama