Imaginarius

Iluze pro Niue

20. října 2018 v 21:04 | Maglaiz
"Amicus est tamquam alter idem."
Cicero


[]

Našeho zaječího hrdinu jsme opustili, když zrovna prskal léčivý nápoj. Zdá se to jako věčnost, ale veřte mi, že ještě stále nedoprskal. Tak tedy budeme muset počkat, až doprská, jelikož stařík nám toho mezi tím moc nepoví, neboť se škodolibě chechtá svému novému spoluvězni.

Iluze pro Serafína

12. října 2018 v 19:29 | Maglaiz
"Jen dvě věci jsou nekonečné - vesmír a lidská hloupost. Tím prvním si ovšem nejsem tak jist."
Albert Einstein


[]


Namísto příběhu přichází žádost doplněna o možnost vyhrát hnedle několik blýskavých bludišťáků. Jakpak si představujete Chilias? Jaké má oči? Vlasy? Nos? Ústa? Pište dolů do komentářů, nebo sepisujte své články a jen mi dejte vědět, třeba na Facebooku.

Odměna pro nedostatek zájmu je zvýšena na 5 bludišťáků (platí i pro předchozí příspěvky do výzvy) a výzva pokračuje ještě další týden.

Iluze pro Wenceslaua

30. září 2018 v 20:13 | Maglaiz
Svatý Václav víno chrání, po něm bude vinobraní.
pranostika


[]



Namísto příběhu přichází žádost doplněna o možnost vyhrát hnedle několik blýskavých bludišťáků. Jakpak si představujete Chilias? Jaké má oči? Vlasy? Nos? Ústa? Pište dolů do komentářů, nebo sepisujte své články a jen mi dejte vědět, třeba na Facebooku.


Iluze pro Mirelu

21. září 2018 v 17:00 | Maglaiz
Po svatém Matouši čepici na uši.
pranostika





"Sím, asi jsme něco zaslechli!" zapískal jeden vojín ze zaječí Sedmé roty.
Chilias se zablyštilo v očích a skrze semknuté zuby zasyčela: "Šargarepo."
O půl ucha vyšší zajíc, než byli ostatní, se napřímil a parádním pochodem přišel k dívce, přičemž se mu chvěl čumáček. Beze slova zasalutoval.
Velitelka svraštila obočí, dala si ruce v bok a autoritativně zahřímala: "Do Orthovy zadnice! Takhle se vojín hlásí svému velícímu?! Máte z prdele kliku, že každá další packa dobrá a váš tatík je náš nejlepší muž, jinak byste s celou tou svou bandou smrděl v tý podělaný zaječí školce doteď, poručíku!"
"Aj do rice!" zvolal Ole Jmazal, neb na něj Chiliasino "podání si" poručíka udělalo dojem.
"Jsme si toho plně vědomi, madam. Už se to nebude opakovat," řekl Šargarepa, srazil paty k sobě a opravil hlášení podřízeného. "Poslušně hlásím, že jsme při plnění rozkazu, tedy budování tunelu..." svěsil uši, jelikož si uvědomil, že to, co se chystá říct, nebude odpovídat předpisům, ovšem jinak to říci nemohl, a tak ještě stáhl hlavu mezi ramena a polohlasně dořekl, "...něco zaslechli." Zavřel oči v očekávání dalších invektiv či snad i exekuce.
"Co konkrétně to něco je?" optal se klidně kapitán Imaginarius ve snaze předejít dalšímu ponižování mláďat.
Chilias dále rudla, ovšem nijak nereagovala.
Zajíček Šargarepa nevěřícně otevřel očka, čumáček se mu sice stále chvěl, ale narovnal se a uši už opět byly plně v pozoru. Imaginarius musel svou otázku zopakovat a pokleknout, protože zajíček mlčel a jen těkal očkama z něho na Chilias a zpět.
"Abych pravdu řekl," osmělil se poručík, dívaje se kapitánovi do očí jen s mírně zakloněnou hlavou, "nemůžeme se shodnout. Většina by řekla, že je to voda, ale třeba vojín Möhre má nejdelší uši a prý slyší i dva hlasy. A prý by na to vsadil obě uši, přesněji řečeno, ať mu je ufiknou, esli kecá, že jeden z těch hlasů je tatínkův."



Iluze pro Dalidu

21. července 2018 v 23:21 | Maglaiz
"Na svatého Praxeda mlha zrána k zemi usedá."
pranostika





"Sím, asi jsme něco zaslechli!" zapískal jeden vojín ze zaječí Sedmé roty.

* * *


Tmou zaznělo bolestné a zároveň slastné povzdechnutí. Panebože! Na co vy hned nemyslíte! To byste museli otevřít oči, abyste věděli, kdo a proč si takto povzdechl. Zajisté, že je to náš zajda. Na čem že to sedí? Inu, ono se to těžko popisuje. Nacházíme se ve velice prostorné jeskyni, kterou protéká potůček z malé skalní průrvy, kterou by se mohlo protáhnout akorát tak batole. Zurčící voda z podzemí se vlévá do a opět vylévá z malého, řekli bychom přírodního, kamenného bazénku, a tato voda z oné nádrže pospíchá dál do hlubin spletitého bludiště komor s pastmi.
K Paschovi cupitá vetchý stařeček, konečně si ho můžeme prohlédnout, ale nevím, nevím, jestli nebylo lepší, že jsme jej neviděli. Stařeček je to vetchý, svrasklý až olezlý a již dlouho nepoznal blahodárný účinek nůžek a břitvy, což má za následek, že jeho potrhaný šat byl přepásán mohutným copem bílých vlasů a vousů a pomalu již růst tohoto keratinu zakládal na šerpu. V kostnatých, vyzáblých prstech tento mužík křečovitě svíral misku s podivně páchnoucí tekutinou.
"Odpusť, příteli. Již dlouho ke mně nikdo nezavítal, a tak jsem jaksi pozapomněl rozestavění trysek. Přece jen je to dvacet let od dostavění tohoto skvostu. Na, napij se, to ti uleví," pronesl a podával Paschovi misku.
Zajda tedy spokojeně seděl na okraji bazénku máčeje si sedací svalstvo a nedůvěřivě přijal nabízené občerstvení. Čumák mu jen kmital pod náporem odéru řinoucího se z misky. "Ssmrdí to, jako by to uš někdo měl a rychle to frátil," jeden pohled na žlutozelenou, dá se tomu vůbec říkat voda?, stačil, aby dodal " a tsaky to tak vypadá."
"Jen se neostýchej, příteli, jsou v tom samé dobré věci."
"O tsom ssilně pochybuju," oznámil velikonoční zajíc, zhluboka se nadechl a napil se. Ačkoliv vůle byla pevná, žaludek byl silnější, a tak skončil obsah misky opět v misce. "Zselený na tebe, dědku! Vždyť to tak i chutná!" zaprskal se zježeným hřbetem.


Iluze pro Medarda

8. června 2018 v 21:12 | Maglaiz
"Kdo na Medarda zasívá, hojnost lnu a zelí mívá."
pranostika





Vy jste vůbec necvičili! Vždyť nám to trvalo celé týdny. Žádné výmluvy a tiše, myslím, že už za tímhle rohem je náš hrdina.
"Ehm... takže ještě jednou. Prorazíme tunel," ozval se nám velmi známý hluboký hlas.
"Ano," odvětil sametový alt nepatřící nikomu jinému než samotné vůdkyni odbojné bandy.
"Vstoupíme do tunelu," pokračoval Arcturus.
"Ano."
"A co potom?"
"Co co potom?"
"Co budeme dělat? Co se stane?"
"Dobré otázky," uznala Chilias.
"A? Odpovědi zní?"
"To nebyly řečnické otázky?" podivila se.
"Kapitáne, muži by rádi něco věděli," prohlásil zároveň se scvaknutím podpatků pobočník Hernajs. Nečekal na vyzvání kapitána a spustil: "Proč jim pomáháme? Máme přece jiný úkol. Musíme najít loď, opravit ji a odletět pryč. Co je nám po jejich problémech? Je to zbytečné ohrožování životů posádky. Sám víte, že ani ona neví, co tam na nás čeká."
Zatímco Chilias vyprskla smíchy, Imaginarius překvapeně zamrkal, zkroutil mezi ukazovákem a palcem pravé ruky koneček tmavého kníru a po krátkém rozvažování, v němž si potvrdil, že pravdu nelze říci a zcela lhát by bylo ošemetné vzhledem k přítomnosti zainteresované osoby, spustil "Pane Probrose," leč byl okamžitě přerušen.
"Probrosus, je to nesklonné, hernajs." Zde si dovolíme učiniti odbočku, jelikož text, v němž bylo vše osvětleno záhadně zmizel. Dvojčata Hernajs a Kurňajs se ve skutečnosti jmenovali Helmbrecht a Cmrndoš Probosusovi, ovšem jejich vzhled a záliba užívat oněch klecích slůvek posádku donutila si je přejmenovat pro čistě praktický účel.
"Pane Probrosus, muž či lépe řečeno zajíc jest uvězněn za těmito zdmi kvůli nám. Je naší svatou povinností mu oplatit jeho pomoc při našem útěku. Kromě toho jistě vám, rytíři a gentlemanovi, nemusím vysvětlovat nepsanou poučku o dámě v nesnázích."
Hernajs sice chtěl úštěpačně namítnout, že to v kalhotách s bambitkou a šavlí za pasem a nadávající svým mužům hůře než ten náš trpajzlík nelze vydávat za dámu ani v hanbinci, ovšem při pohledu na dívčin prst spočívajícím na spoušti bambitky si to rychle rozmyslel, srazil podpatky a odešel do hlubin hloučku Imaginariovy posádky.
"Sím, asi jsme něco zaslechli!" zapískal jeden vojín ze zaječí Sedmé roty


Iluze pro Alešku

13. dubna 2018 v 19:11 | Maglaiz
"Když se ozve v dubnu hrom, chyť si kámen nebo strom."
pranostika





Zanechme nyní ty dva svému osudu a ptejme se, co je s kapitánem, posádkou Aberratio a s Chilias a její bandou. Kampak se nám ti čerchmanti schovali? Neschovali, děti, umř... Oh, pardon, špatný scénář.
Vraťme se tedy do Chiliasina úkrytu. Ale co to? Ani živáčka. Jen... jen v jedné chodbě se objevil nový tunel. Tunel, spíše tunýlek, jelikož člověk s výškou nad 155 centimetrů, a tomu se nedá říkat výška, musel již notně ohnout krční páteř, neřku-li již hřbet, aby vůbec mohl vejít dovnitř bez úrazu hlavy. Než vstoupíme do tunýlku, přiložme dlaň k uchu a naslouchejme. Slyšíte? Z dáli se ozývá slabounké zlověstné dunění. Ach, nesnáším tohle trapné napínání a nahánění počtu slov, přičemž je evidentní, že na konci bude to, o čem se hovořilo před tím. Proto tedy neváhejme a rychle poběžme, protože podle síly zvuku je to pěkný kus daleko. Jak vás znám, určitě nám to bude trvat celý týden, než doběhneme k cíli. Měli byste víc sportovat.

Iluze pro Slavomila

29. března 2018 v 19:57 | Maglaiz
"Na Zelený čtvrtek hrachy zasívej, na Velký pátek se zemí nehýbej!"






"Hodně citlivé zařízení. Docela bych rád poznal tu chytrou hlavu, která to zkonstruovala," zabručel přes své hlodáky pochvalně velikonoční zajda.
"Tvé přání budiž ti splněno," náhle z druhé strany oné ohnivé místnosti zaskřehotal cizí hlas.
Na okamžik se Paschovi leknutím zastavilo srdce. Nastražil své dlouhé uši a baterkou zamířil k místu, odkud hlas zazněl. Byl tam jen další vchod patrně vedoucí do další zpropadené pasti, ovšem to Pascha jen odhadoval. Tma. Nikde nikdo. Nikdo a nic. Jen já a tma. Zajíc nespokojeně zamlaskal. Dostal neodbytnou chuť něco ohlodat. A rozžvýkat. To se mu vždycky myslelo lépe a zvláště teď by potřeboval veškerý svůj fištrón, když se zdá, že začíná mít slyšiny. Svěsil ruku třímající baterku, jejíž světlo nyní ozařovalo zajdovy chlupaté zadní nohy.
"Prober se, seš tu ssám," zavelel.
"Dovolil bych si odporovat, příteli," ozvalo se opět skřehotání. Reflex Paschově ruce zavelel namířit na totéž místo kuželem světla, už už se blížil, když tu... "Ne! Nemiř na mě!" Zajíc ztuhl a světlo se zastavilo přibližně ve výši jedné stopy. Z míst, kde již baterka svými silami a žádost toho hlasu nedovolily vnést poznání, visely nedbale navrstevné cáry hadrů, z nichž jakoby náhle vyrůstaly vrásčité vetché zablácené nohy.
Velikonoční zajda nevěřil vlastním očím, nakonec se však rozhodl, že přistoupí alespoň na chvíli na svou psychologickou hru, tedy alespoň do chvíle, dokud nebude nebezpečná, a optal se své halucinace: "Tso jsi sakra zač?"
"Na filosofické otázky není čas. Ach, tak," dovtípil se tajemný hlas, "Jsem ten, koho jsi chtěl poznat."

Iluze pro studenty

17. listopadu 2017 v 21:47 | Maglaiz
"Kdy - když ne teď?
Kdo - když ne my?"

Květoslava Morávková

[]



"Tudy ne," prohlásil Pascha suše.
Obrátil paprsek své svítilny i svou pozornost k dalšímu vchodu a ouha. Čumák nepřestal brnět. Dokonce zajíc nabyl dojmu, že jeho soukromý alarm bije na poplach s ještě větší intenzitou. Zopakoval tedy u krajního vchodu vlevo trik s hrstkou hlíny a kamenů. VŽUM! Z podlahy vyšlehly plameny až k černému očouzenému stropu.
"Hodně citlivé zařízení. Docela bych rád poznal tu chytrou hlavu, která to zkonstruovala," zabručel pochvalně velikonoční zajda.


Iluze pro Frumencia

27. října 2017 v 20:57 | Maglaiz
"Příroda se na podzim zbavuje všech připomínek uplynulého léta: listí, ovoce i trávy. Také člověk by to měl tak dělat a neschovávat staré papíry a listy, které mu zabraňují prožívat nové a čisté jaro. Já to tak bohužel činit nedovedu a tak, si při každé nové práci, jež by mohla být živá a radostná, připadám jako nevyhrabaná zahrada, v níž se svěží letošní rostlinky musí těžce prodírat zaschlou loňskou trávou."

Otto František Babler
český knihovník a překladatel 1901 - 1984






Celkem zajíc napočítal pět vchodů. Tak trochu tušil, co za nimi bude, avšak řekl si, že zkusit by se mělo všechno a naděje je nesmrtelná mrcha. Přistoupil tedy k prostřednímu vchodu a pozorně si ho prohlédl. Nebylo to ani tak proto, že by snad byl Pascha natolik chytrý, jako spíše proto, že ho brněl čumák, což vždycky znamenalo, že přes něj v brzké době dostane.
"Tohle si půjčím," zdvořile oznámil kostře u jeho nohou, vzal do tlapy vybělenou lebku a položil ji na práh prvních dveří.
Pascha se narovnal, nasál vzduch a zamračil se. Čumák nepřestal brnět na poplach. Pokusil se tedy posvítit si do místnosti za vchodem, aniž by do ní vstoupil jakoukoliv částí chlupatého těla.
Zde je na místě opět poznamenat, co bylo již řečeno, že tedy náš milý zajíc již viděl mnohé hrůzy, jež napáchalo násilí na lidském těle. Proto žádám milé čtenáře, aby se nijak napodivovali nad Paschovou netečností. Ve skrumáži mnoha bilých kostí totiž ležela i dvě těla již v pokročilém rozkladu. Ačkoliv... jedno z nich se právě pohnulo. Není možná, aby v takovém stavu ještě někdo mohl dýchat. Pro jistotu však zajíc nespustil světlo z onoho těla a důkladně si ho prohlížel. Bohužel mohl vidět jen nohy a záda z celého nešťastníka. Paschovi však i tento pohled na prodiravělá chodidla a...nu, buďme upřímní, odhoďme stud a přiznejme si, že i mezi hýžděmi se obvykle nachází jen jeden otvor, leč zde byly dva.
Vzal tedy do hrsti pár kamínků a hlíny a vhodil vše na zem do místnosti před ním, jako by vrhal kostky. ŠVIST! Jakmile se kamínky dotkly podlahy, z ničehonic se ze země vyrojilo na sto ostrých železných bodců.
"Tudy ne," prohlásil Pascha suše.

Iluze pro Jimrama

22. září 2017 v 23:03 | Maglaiz
Nejdřív starcům slábne paměť.
Seneca



Náhle však jeden z prstů našel jakýsi výstupek - že by tlačítko, jímž lze onu plechovku otevírat? Absolutně neměl ponětí, co najde uvnitř, ale jeho zvědavost pracovala na plné obrátky. Cvak.
Kužel světla ho oslnil. Naštěstí náš ušatý přítel byl natolik duchapřítomný, že v mžiku zavřel oči a odvrátil oslepující paprsek. Přesto však jeho oči ještě notnou chvíli jeho mozku hlásily při mrknutí bílou skvrnu. Koneckonců jakmile přestal jeho zrak třeštit, jančit a mást ho, byl by milý Pascha dal všechno za to, aby ho ještě chvíli nechaly v té sladké naději, že uhlídá možnost, jak se z vězení dostat.
Postupoval systematicky zleva do prava a postupně odhaloval vchody vytesané ve skále, u jejichž prahu ležely vybělené kostry.
"Patrně původní nájemníci," okomentoval velikonoční zajda nález. Mohlo by se to zdát na velikonočního zajíce příliš cynické konstatování bez špetky náznaku vyděšení, ovšem mějme na paměti, že Pascha je poněkud jiného ražení než lidmi vybájený tvoreček rozverně schovávající kraslice v rozkvetlých zahradách a že již po boku Chilias viděl kdejaká zvěrstva.

Celkem zajíc napočítal pět vchodů. Tak trochu tušil, co za nimi bude, avšak řekl si, že zkusit by se mělo všechno a naděje je nesmrtelná mrcha. Přistoupil tedy k prostřednímu vchodu a pozorně si ho prohlédl. Nebylo to ani tak proto, že by snad byl Pascha natolik chytrý, jako spíše proto, že ho brněl čumák, což vždycky znamenalo, že přes něj v brzké době dostane.


Iluze pro Mezinárodní den gramotnosti

8. září 2017 v 19:11 | Maglaiz
Panny Marie narození, vlaštoviček rozloučení.

[]


Kde to jsem? Co se to stalo? Proč mám hlavu jako střep? Tmu náhle rozetnul ve dví drobný plamínek vzpomínky. Psí hlavy, spousta vyceněných zubů, uniformy Zelenejch. "Chci vidět ruce!" "Lehni!" "Nohy od sebe!" "Dělej!" Pocit hluboké nenávisti. Ohlušující rána a bílé světlo. Tma.
Počkat, počkat. Tak moment. Tlapy, běhy, uši. Vousky? Žijí. Uff. Ocásek?! Packa, evidentně přerostlá, se dotkla chundelaté bambulky na chlupatém pozadí.
"Fajn, Pascho. Žiju. Ale ještě bych rád věděl, kde to sem," pronesl poněkud špinavý přerostlý zajíc a jeho ucho otáčející se jako satelit zachytilo ozvěnu vlastního hlasu. "Báječný. Legendární basa Zelenejch. Už se pomalu přestávám radovat z toho, že nejsem mrtvej."
Pascha se počal hrabat v nespočtu kapes svého hnědého baloňáku. Ani nepočítal s tím, že by mu nechali jakoukoliv hračku v domnění, že je to neškodné udělátko. Ačkoliv... cosi nahmatal v dolní kapse uvnitř levého rukávu. Co tam mám? U těch důležitých věcí si samozřejmě pamatoval, kde si je uložil, ale kabát měl tolik kapes, že na ty méně užívané zapomněl a přirozeně i zapomněl, co v nich schovává. Asi to bude něco nadmíru neužitečného, něco jako plechovka čaje bez nádoby, vody a ohně. To je divné. Zajíc hleděl na danou věc, i když neviděl ani na špičku svého čumáku. Musíme mu to prominout, ještě stále byl v šoku po tom osudném výbuchu v podzemí, když zachraňoval kapitána Imaginaria a jeho posádku.
Zaječí tlapa počala ohmatávat daný předmět. "Já se picnu! Vona to fakt bude plechovka," konstatoval a jízlivě dodal "Děkuju uctivě velectěným Zeleným." Náhle však jeden z prstů našel jakýsi výstupek - že by tlačítko, jímž lze onu plechovku otevírat? Absolutně neměl ponětí, co najde uvnitř, ale jeho zvědavost pracovala na plné obrátky. Cvak.


Iluze pro Bernadetu

16. dubna 2017 v 18:27 | Maglaiz
Na Kazimíra pohoda - na kobzole úroda.



A po tomto popěvku z díry v podlaze vyhopkalo sedm malých ušáků. Tito drobečkové by sami o sobě nechali kapitána klidného, ovšem to by nesměli zaujímat bojovou formaci hrotu kopí a být až po zoubky ozbrojeni sečnými a palnými zbraněmi. Pochopitelně ten nejmenší z nich za sebou táhnul ještě kanónek.
Postavili se do pozoru. Zajíček vpředu zasalutoval a podal raport pisklavým ovšem rozhodným hlasem. ''Poslušně hlásím, že se Sedmá rota dostavila na váš příkaz v plném počtu. O situaci jsme již informováni a čekáme na vaše rozkazy.''
Dívka odpověděla na pozdrav přiložením ukazováku a prosteníčku pravé ruky ke spánku a následným proudkým mávnutím. "Pohov, poručíku Šargarepo.," zavelela a pak se obrátila k celé zaječí jednotce. "Chlapi, tatíka dostali Zelení. Je čas zahájit operaci N." Zajdové se okamžitě dali do jásotu a jeden po druhém opět odhupkali dírou v podlaze pryč s nám již známým popěvkem v tlamičkách.
Kapitán využil chvíle, kdy všichni sledovali odchod zaječího komanda, a řádně se upravil včetně nezbytného uhlazení a nakroucení mušketýrského kníru. Nyní si již byl znovu jist svým postavením a povolil si mít jeden drobný dotaz. "Operace N?"
Chilias svraštila jedno obočí a pátravě se zadívala na Imaginaria, přičemž vážně přemýšlela nad tím, zda si z ní dělá srandu, nebo myslí svůj dotaz zcela vážně. Než se však stihla nadechnout a pronést jízlivou poznámku o nekompetentním blbci, vskočil do toho Ole Jmazal. Inu, skočil. V jeho řpípadě, s jeho výškou spíše přistoupil.
"Tož kapitáne. To je.." dobrosrdečně vysvětlovat, když najednou zařval: "Natrhnem jim řiť!"
Dívka vytřeštila oči a neubránila se otázce: "Tohle agresivní chlupaté dítě je tvoje?"
Ole Jmazal nafoukl tváře, zrudl a už už chtěl vyrazit drzému děvčeti dva přední zuby, když mu zrak zabloudil na kapitánovu tvář. Pod tíhou Imaginariova výhružného pohledu jen vypustil z pusy nahromaděný vzduch a nasupeně prohlásil, že takemu gizdovi něpomuže ani zliskať, bo by se mu v te pale eště vic zatemnilo a že nema do něho žgarať, nebo ji taku treskne, že z teho budě grcať eště tyden, roba něroba.
Jediné Oleho štěstí bylo, že mu nikdo nerozuměl. Jediný, kdo by mohl porozumět, byl kuchař Vínečko, ten však okamžitě po příchodu do doupěte nalezl plný demižon lihu, a tak se jen vzmohl na "Po kalíšku, po kalíšku, po kalíšku, po kalíšku..." a usnul láskyplně svíraje zdroj léku na nespavost.

Iluze pro Kazimíra

4. března 2017 v 23:43 | Maglaiz
Na Kazimíra pohoda - na kobzole úroda.



Chilias obrátila oči v sloup, vykřikla "Stvořitelé! Do čeho jste to dali duši?! Ty osle! To už dávno vím. Pojď, prosím tebe, nebo mi vytečou nervy," uchopila zcela konsternovaného Imaginaria a táhla ho do protější místnosti s krbem, kde už na ně všichni čekali.
"Zavolejte Sedmou rotu," přikázala dívka svým můžům družně hovořícími i s Dalekozrakými.
"Už jsou na cestě, šéfe," odvětil jeden hromotluk.
Imaginarius tázavě pohlédl na Chilias. "Sedmá rota?"
Chilias spiklenecky mrkla na své muže a prohlásila: "Speciálně vycvičená jednotka. Měl je na povel Pascha, takže je vysoká pravděpodobnost, že jim něco ze svých vědomostí předal. Však uvidíš."
A uviděl. Vlastně prvně uslyšel. Z útrob tunelu, kterým nedávno přišli do doupěte, se rozléhal děsivý popěvek.
"Rallallallararallara ok
rallallallararallara ok
rallallallararallara ok
oh ok oh ok ok
oh ok oh ok ok"
A po tomto popěvku z díry v podlaze vyhopkalo sedm malých ušáků. Tito drobečkové by sami o sobě nechali kapitána klidného, ovšem to by nesměli zaujímat bojovou formaci hrotu kopí a být až po zoubky ozbrojeni sečnými a palnými zbraněmi. Pochopitelně ten nejmenší z nich za sebou táhnul ještě kanónek.
Postavili se do pozoru. Zajíček vpředu zasalutoval a podal raport pisklavým ovšem rozhodným hlasem. ''Poslušně hlásím, že se Sedmá rota dostavila na váš příkaz v plném počtu. O situaci jsme již informováni a čekáme na vaše rozkazy.''

Iluze pro Scholastiku

10. února 2017 v 18:21 | Maglaiz
"Sláva je jed, který je nutné brát po malých dávkách."
Honoré de Balzac

[]

Zlověstně se zablýsklo a děsuplně zaburácel hrom.
"Krucinál, kdo zapomněl doplnit olej?! Jako by to byli malí haranti. Všechno říkat stokrát. Cháska jedna lenivá!" vztekala se Chilias a zvedla se z křesla. "Půjdeme vedle, abychom se domluvili na postupu."
"Ještě než tam půjdeme, musím ti něco říci," pronesl již zcela příčetný kapitán. "Raději se ještě posaď. Není to dobrá zpráva."
Dívka si vzdorovitě založila ruce na prsou a ani se nepohnula. "Ne, díky, staříku. Špatný zprávy se člověk musí naučit ustát. Když si kecneš na zadek, tak zůstaneš na místě. A to nemám ve zvyku."
Arcturus byl zaskočen, ale zhluboka se nadechl a spustil: "Víš, když nás Pascha osvobozoval, nějak si toho Zelení všiml dřív, než počítal. Začali nás honit tunely. Pascha běžel jako poslední a snažil se zamaskovat naše stopy. Nevím, co přesně se stalo."
"Zkrať to, staříku, máme před sebou spoustu práce a málo času. Za chvíli Páprda pošle Zelené sem a my musíme zmizet ještě před tím."
"Slyšeli jsme výbuch a Pascha se nám už neozval. Byl přímo u exploze. Je mi to líto. Je... mrtvý."
Chilias obrátila oči v sloup, vykřikla "Stvořitelé! Do čeho jste to dali duši?! Ty osle! To už dávno vím. Pojď, prosím tebe, nebo mi vytečou nervy," uchopila zcela konsternovaného Imaginaria a táhla ho do protější místnosti s krbem, kde už na ně všichni čekali.




POSLEDNÍ TÝDEN! ANKETA POD ČLÁNKEM - i ty tvoříš tuto rubriku

Iluze pro Modesta

5. února 2017 v 21:40 | Maglaiz
"Hrdinství jest prchati před nečistou silou."
Julius Zeyer

[]

Náhle smích ustal.
"Dobře, to by mu mohlo pěkně zvednout mandle, ne? Ale nejdřív vyřídíme vás. Až to bouchne, bylo by lepší, kdybyste už byli připraveni."
"A co chceš dělat? Loď je kdovíkde a po nás nejspíše vyhlásili pátrání," konstatoval kapitán.
"Vím, kde je, a jo, máš pravdu, teď by nebylo dobrý vycházet. Ale už mám plán."
Zlověstně se zablýsklo a děsuplně zaburácel hrom.



ANKETA POD ČLÁNKEM - i ty tvoříš tuto rubriku

Iluze pro Pochybovačku

28. ledna 2017 v 21:32 | Maglaiz
Jsi fénix.




Chiliasina tvář zkameněla a ústa už nevydala ani hlásku.
"CO!" zoufale vykřikl kapitán s vytřeštěnýma očima.
Dívka změnila posed. Vrátila se do běžné polohy sedícího, ovšem s onou výjimkou, že roztáhla nohy jako muž. Chvíli si Imaginaria prohlížela, pak se usmála jen levým koutkem úst, což jí dodalo nepěkného vzezření smějící se bestie. Bylo evidentní, že si svou moc náramně užívá.
"Co nabídneš?"
Kapitán se uklidnil. Mít na výběr je vždy lepší, než dostat okamžitě nůž na krk. Co by však mohl nabídnout? Peníze? Vždyť neví, jaká zde platí měna. Co by tak ta holka mohla chtít? Arcturus těkal očima po místnosti, až náhle jeho mysl zaujal obraz onoho muže posetého hnědými skvrnami od třešňových pecek. No jistě!
Imaginarius ukázal na dívčin oblíbený terč a prohlásil: "Pomůžeme ti v boji proti němu."
Chilias vykulila svá očka údivem, poté však vyprskla smíchy. Náš hrdina tenkráte nemohl pochopit, čím ji tak neskutečně pobavil. Dnes již znal celý příběh a ty, čtenáři, jej za nedlouho budeš znát také. Nyní však ponech kapitána ve sladké nevědomosti, Chilias jejímu smíchu, neb jest zdravý, a sebe v příjemném napětí.



ANKETA POD ČLÁNKEM

Iluze pro Cesmínu Hardy

23. října 2016 v 21:06 | Maglaiz
Buď jako fénix.

[]


Kdyby Imaginarius nebyl vyveden z míry a nepřemítal nad možnými způsoby, jak donutit to prapodivné děvče k slibu mlčenlivosti, dozajista by se polekal. Jenomže kapitán byl vyveden z míry a přemítal nad danými možnostmi, proto se také nezmohl na nic důstojnějšího než... "Co budeš za TO chtít?"
Děvče nejspíše nic neslyšelo, při nejmenším se to tak zdálo, jelikož se opět pustilo do cvrnkání pecek, ačkoliv již notně obohaceným pozoruhodným výkladem.
"Víš, kdo je ten páprda?" evidentně ani nečekala odpověď, neb okamžitě pokračovala. "Nejvyšší královský rada a hejtman tohoto idiotskýho města plnýho tupých ovcí. Orthos. Zbavil se uslintaných konšelů a už padesát let si kraluje nad touhle stokou. Žel tím nekončí. Brousí si totiž svý křivý zuby a špinavý drápy na celou tudle zem. Von! Von prej bude králem. Von prej tu bude bůh."
Arcturus zopakoval svou otázku.
Chiliasina tvář zkameněla a ústa už nevydala ani hlásku.
"CO!" zoufale vykřikl kapitán s vytřeštěnýma očima.
Dívka změnila posed. Vrátila se do běžné polohy sedícího, ovšem s onou výjimkou, že roztáhla nohy jako muž. Chvíli si Imaginaria prohlížela, pak se usmála jen levým koutkem úst, což jí dodalo nepěkného vzezření smějící se bestie. Bylo evidentní, že si svou moc náramně užívá.
"Co nabídneš?"

ANKETA POD ČLÁNKEM - i ty tvoříš příběh

Iluze pro Polyxenu

23. září 2016 v 19:10 | Maglaiz
Nejhorší jsou trpajzlíci.

[]


"Fakt pěknej kousek. Všechno v pořádku až na to, že každá jednotka je jinak vzdálená. Sice jen o milimetr, dva, že se to pouhým okem nepozná, ale v navigaci to nadělá pěknou paseku," prohlásila Chilias a ani jednou se nepodívala na bledého a potem zbroceného kapitána. "Voba víme, že todle moh vymyslet a vyrobit jen jeden jediný člověk z celý tý tvý posádky."
"Chilias..." zasténal kapitán. V tom jediném slovu se ukrývala ohromná prosba podmalovaná smrtelným děsem.
Dívka vyplivla třešňovou pecku do dlaně, natáhla nohy špičkama k sobě a patama od sebe, tak že se přesně ve styčném bodu špiček bot na pozadí objevil nos hrdého muže v letech v tmavém fraku s monoklem na pravém oku v hrdinné póze, o níž bychom my, snílci, řekli, že se podobala postoji Napoleonovu. Chilias zamžourala na onen nos z olejomalby ve zlatém rámu již notně zaneřáděném různobarevnými skvrnami, natáhla pravici a stiskla palec k ukazováku, v nichž třímala pecku. "Zásah!" vykřikla radostně.
Kdyby Imaginarius nebyl vyveden z míry a nepřemítal nad možnými způsoby, jak donutit to prapodivné děvče k slibu mlčenlivosti, dozajista by se polekal. Jenomže kapitán byl vyveden z míry a přemítal nad danými možnostmi, proto se také nezmohl na nic důstojnějšího než... "Co budeš za TO chtít?"

Iluze pro Děpolda

1. července 2016 v 22:06 | Maglaiz
S chrabrým Thibaudem se báti nebudem.

[]


Když za nimi zaklaply dveře, dívka se zhroutila do ušáku, rozhodila ruce, porozhlédla se po pokoji a prohlásila: "Na to, že jsme psanci, to ujde, co?"
Imaginarius se ještě jednou okolo sebe rozhlédl, spojil ruce za záda, přitakal "Vskutku," odmlčel se, jako by si promýšlel nadcházející slova, "Ale proto jsme sem nešli, pokud vím."
Chilias se na okamžik zamračila, avšak náhle se veškeré cumulonimby rozplynuly pod tíhou vidiny sladké náhrady za kapitánovu přímočarost a dívka si do úst nacpala dvě velké čokoládové pralinky. Mezi žvýkáním a neetickým a neestetickým mlaskáním trhaně vyčetla Imaginariovi nediplomatické jednání. "Jak chceš, já chtěla být zdvořilá. Kdo měl přístup k astrolábu?"
Po kapitánových zádech si to začínal rejdit pramínek nervózního potu. "Ehm... já, mí pobočníci a pak asi zbytek posádky... nikdy jsem svou kajutu nezamykal."
Dívka se očividně bavila, jelikož přehodila nohy před opěradlo určené ruce a při konzumaci třešní v karamelu zaklonila hlavu. "Ještě se zeptám jinak, starouši," oznámila. "Kdo oplývá takovým fištrónem, aby byl schopný ten astroláb vyřadit z provozu tímhle?" optala se a z kapsy kalhot vytáhla tenký proužek kovu s od sebe rovnoměrně odsazenými čárkami.
Imaginarius ihned poznal, že se jedná o alhidádu - posuvné pravítko, které slouží k měření vzdáleností.
Chílias pravítko astrolábu odhodila směrem k Imaginariovi bez zájmu na tom, zda jej kapitán zachytí nebo ne. Alhidáda dopadla kapitánovi k nohám a Imaginarius se odtáhl, jako by ta malá věcička byla něco živého a usilovala mu o život.
"Fakt pěknej kousek. Všechno v pořádku až na to, že každá jednotka je jinak vzdálená. Sice jen o milimetr, dva, že se to pihým okem nepozná, ale v navigaci to nadělá pěknou paseku," prohlásila Chilias a ani jednou se nepodívala na bledého a potem zbroceného kapitána. "Voba víme, že todle moh vymyslet a vyrobit jen jeden jediný člověk z celý tý tvý posádky."
"Chilias..." zasténal kapitán. V tom jediném slovu se ukrývala ohromná prosba podmalovaná smrtelným děsem.


 
 

Reklama