Červenec 2018

Principia - Čtyřicátá třetí výprava

31. července 2018 v 19:44 | Dragilia |  Principia
Milí Snílkové,

doufám, že vás horka ještě neumořila a pokud nemůžete tyto parné dny trávit u vody, máte k dispozici alespoň místnosti příjemné teploty (například sklepy). :-)


Fanfáry dnes zazní načtyřikrát. Pro:

Alissu, Maglaiz, Illienel a Holoubka


Iluze pro Dalidu

21. července 2018 v 23:21 | Maglaiz |  Imaginarius
"Na svatého Praxeda mlha zrána k zemi usedá."
pranostika





"Sím, asi jsme něco zaslechli!" zapískal jeden vojín ze zaječí Sedmé roty.

* * *


Tmou zaznělo bolestné a zároveň slastné povzdechnutí. Panebože! Na co vy hned nemyslíte! To byste museli otevřít oči, abyste věděli, kdo a proč si takto povzdechl. Zajisté, že je to náš zajda. Na čem že to sedí? Inu, ono se to těžko popisuje. Nacházíme se ve velice prostorné jeskyni, kterou protéká potůček z malé skalní průrvy, kterou by se mohlo protáhnout akorát tak batole. Zurčící voda z podzemí se vlévá do a opět vylévá z malého, řekli bychom přírodního, kamenného bazénku, a tato voda z oné nádrže pospíchá dál do hlubin spletitého bludiště komor s pastmi.
K Paschovi cupitá vetchý stařeček, konečně si ho můžeme prohlédnout, ale nevím, nevím, jestli nebylo lepší, že jsme jej neviděli. Stařeček je to vetchý, svrasklý až olezlý a již dlouho nepoznal blahodárný účinek nůžek a břitvy, což má za následek, že jeho potrhaný šat byl přepásán mohutným copem bílých vlasů a vousů a pomalu již růst tohoto keratinu zakládal na šerpu. V kostnatých, vyzáblých prstech tento mužík křečovitě svíral misku s podivně páchnoucí tekutinou.
"Odpusť, příteli. Již dlouho ke mně nikdo nezavítal, a tak jsem jaksi pozapomněl rozestavění trysek. Přece jen je to dvacet let od dostavění tohoto skvostu. Na, napij se, to ti uleví," pronesl a podával Paschovi misku.
Zajda tedy spokojeně seděl na okraji bazénku máčeje si sedací svalstvo a nedůvěřivě přijal nabízené občerstvení. Čumák mu jen kmital pod náporem odéru řinoucího se z misky. "Ssmrdí to, jako by to uš někdo měl a rychle to frátil," jeden pohled na žlutozelenou, dá se tomu vůbec říkat voda?, stačil, aby dodal " a tsaky to tak vypadá."
"Jen se neostýchej, příteli, jsou v tom samé dobré věci."
"O tsom ssilně pochybuju," oznámil velikonoční zajíc, zhluboka se nadechl a napil se. Ačkoliv vůle byla pevná, žaludek byl silnější, a tak skončil obsah misky opět v misce. "Zselený na tebe, dědku! Vždyť to tak i chutná!" zaprskal se zježeným hřbetem.