Říjen 2017

Kontrola padesátá osmá

28. října 2017 v 8:00 | M. Phoenix |  Repetitio
Milí snílci,

hlásíme se vám s novým Repetitiem!

Dnes je všelijak barevné - zelené, červené i oranžové - a to se ostatně hodí k tomu krásně barevnému podzimu. Schválně, kolik z vás slaví Halloween? A kdo bude dlabat dýně? Máte-li chuť, pochlubte se nám na klub.snilku@email.cz svou podzimní výzdobou. Když se toho pár kousků sejde, vydáme to v článku třeba ve Photu. Co vy na to? :)

S pozdraveM. vaše zahraniční dopisovatelka

Iluze pro Frumencia

27. října 2017 v 20:57 | Maglaiz |  Imaginarius
"Příroda se na podzim zbavuje všech připomínek uplynulého léta: listí, ovoce i trávy. Také člověk by to měl tak dělat a neschovávat staré papíry a listy, které mu zabraňují prožívat nové a čisté jaro. Já to tak bohužel činit nedovedu a tak, si při každé nové práci, jež by mohla být živá a radostná, připadám jako nevyhrabaná zahrada, v níž se svěží letošní rostlinky musí těžce prodírat zaschlou loňskou trávou."

Otto František Babler
český knihovník a překladatel 1901 - 1984






Celkem zajíc napočítal pět vchodů. Tak trochu tušil, co za nimi bude, avšak řekl si, že zkusit by se mělo všechno a naděje je nesmrtelná mrcha. Přistoupil tedy k prostřednímu vchodu a pozorně si ho prohlédl. Nebylo to ani tak proto, že by snad byl Pascha natolik chytrý, jako spíše proto, že ho brněl čumák, což vždycky znamenalo, že přes něj v brzké době dostane.
"Tohle si půjčím," zdvořile oznámil kostře u jeho nohou, vzal do tlapy vybělenou lebku a položil ji na práh prvních dveří.
Pascha se narovnal, nasál vzduch a zamračil se. Čumák nepřestal brnět na poplach. Pokusil se tedy posvítit si do místnosti za vchodem, aniž by do ní vstoupil jakoukoliv částí chlupatého těla.
Zde je na místě opět poznamenat, co bylo již řečeno, že tedy náš milý zajíc již viděl mnohé hrůzy, jež napáchalo násilí na lidském těle. Proto žádám milé čtenáře, aby se nijak napodivovali nad Paschovou netečností. Ve skrumáži mnoha bilých kostí totiž ležela i dvě těla již v pokročilém rozkladu. Ačkoliv... jedno z nich se právě pohnulo. Není možná, aby v takovém stavu ještě někdo mohl dýchat. Pro jistotu však zajíc nespustil světlo z onoho těla a důkladně si ho prohlížel. Bohužel mohl vidět jen nohy a záda z celého nešťastníka. Paschovi však i tento pohled na prodiravělá chodidla a...nu, buďme upřímní, odhoďme stud a přiznejme si, že i mezi hýžděmi se obvykle nachází jen jeden otvor, leč zde byly dva.
Vzal tedy do hrsti pár kamínků a hlíny a vhodil vše na zem do místnosti před ním, jako by vrhal kostky. ŠVIST! Jakmile se kamínky dotkly podlahy, z ničehonic se ze země vyrojilo na sto ostrých železných bodců.
"Tudy ne," prohlásil Pascha suše.