Září 2017

Kontrola padesátá sedmá

28. září 2017 v 8:00 | M. Phoenix |  Repetitio
Zdar a slávu všem snílkům!

S potěšením mohu ohlásit zažehnání dvou krizí, tak se mi to líbí, když se mi lidi ozývají a já vím, že jen nezívají.

Jak zatím shledáváte letošní přechod do podzimu? Už provádíte nějaké podzimní rituály nebo ještě odmítáte pustit léto z hlavy? A budete slavit Halloween?

S pozdraveM. vaše zahraniční dopisovatelka

Principia - Třicátá sedmá výprava

26. září 2017 v 19:18 | Dragilia |  Principia
Milí Snílkové,

venku začíná být lezavo, školákům postupně začínají povinnosti... Není to ta nejlepší chvíle pro drobné prosvětlení nálady? Třeba plameny nakrknutých dráčků?


Jistě vás zajímá, jak dopadla poslední hádanka. Tentokrát se budou muset trubadúři pěkně nadechnout! Fanfára totiž patří:

Tee, Veruci, Holoubkovi, M. a Charlie


Krom toho, některé z nich získávají i bonusové dračí vajíčko. Konkrétně:

Veruce, Holoubek a M.


Iluze pro Jimrama

22. září 2017 v 23:03 | Maglaiz |  Imaginarius
Nejdřív starcům slábne paměť.
Seneca

[]


Náhle však jeden z prstů našel jakýsi výstupek - že by tlačítko, jímž lze onu plechovku otevírat? Absolutně neměl ponětí, co najde uvnitř, ale jeho zvědavost pracovala na plné obrátky. Cvak.
Kužel světla ho oslnil. Naštěstí náš ušatý přítel byl natolik duchapřítomný, že v mžiku zavřel oči a odvrátil oslepující paprsek. Přesto však jeho oči ještě notnou chvíli jeho mozku hlásily při mrknutí bílou skvrnu. Koneckonců jakmile přestal jeho zrak třeštit, jančit a mást ho, byl by milý Pascha dal všechno za to, aby ho ještě chvíli nechaly v té sladké naději, že uhlídá možnost, jak se z vězení dostat.
Postupoval systematicky zleva do prava a postupně odhaloval vchody vytesané ve skále, u jejichž prahu ležely vybělené kostry.
"Patrně původní nájemníci," okomentoval velikonoční zajda nález. Mohlo by se to zdát na velikonočního zajíce příliš cynické konstatování bez špetky náznaku vyděšení, ovšem mějme na paměti, že Pascha je poněkud jiného ražení než lidmi vybájený tvoreček rozverně schovávající kraslice v rozkvetlých zahradách a že již po boku Chilias viděl kdejaká zvěrstva.

Celkem zajíc napočítal pět vchodů. Tak trochu tušil, co za nimi bude, avšak řekl si, že zkusit by se mělo všechno a naděje je nesmrtelná mrcha. Přistoupil tedy k prostřednímu vchodu a pozorně si ho prohlédl. Nebylo to ani tak proto, že by snad byl Pascha natolik chytrý, jako spíše proto, že ho brněl čumák, což vždycky znamenalo, že přes něj v brzké době dostane.



Interestio s vůní léta a podzimu

21. září 2017 v 9:40 | M. Phoenix |  Interestio

Milí snílkové,

srpen letos zase utekl jako voda ve Vltavě a nastal podzim. Interestio se tu mezitím skládalo dohromady kapku po kapce a bylo tak zaplněno jak články aktuálními, tak něčím ještě letním. Snad si v té směsce každý najde něco pro potěchu či pro zasmání.

Příjemný předposlední zářijový víkend přeje M.

Iluze pro Mezinárodní den gramotnosti

8. září 2017 v 19:11 | Maglaiz |  Imaginarius
Panny Marie narození, vlaštoviček rozloučení.

[]


Kde to jsem? Co se to stalo? Proč mám hlavu jako střep? Tmu náhle rozetnul ve dví drobný plamínek vzpomínky. Psí hlavy, spousta vyceněných zubů, uniformy Zelenejch. "Chci vidět ruce!" "Lehni!" "Nohy od sebe!" "Dělej!" Pocit hluboké nenávisti. Ohlušující rána a bílé světlo. Tma.
Počkat, počkat. Tak moment. Tlapy, běhy, uši. Vousky? Žijí. Uff. Ocásek?! Packa, evidentně přerostlá, se dotkla chundelaté bambulky na chlupatém pozadí.
"Fajn, Pascho. Žiju. Ale ještě bych rád věděl, kde to sem," pronesl poněkud špinavý přerostlý zajíc a jeho ucho otáčející se jako satelit zachytilo ozvěnu vlastního hlasu. "Báječný. Legendární basa Zelenejch. Už se pomalu přestávám radovat z toho, že nejsem mrtvej."
Pascha se počal hrabat v nespočtu kapes svého hnědého baloňáku. Ani nepočítal s tím, že by mu nechali jakoukoliv hračku v domnění, že je to neškodné udělátko. Ačkoliv... cosi nahmatal v dolní kapse uvnitř levého rukávu. Co tam mám? U těch důležitých věcí si samozřejmě pamatoval, kde si je uložil, ale kabát měl tolik kapes, že na ty méně užívané zapomněl a přirozeně i zapomněl, co v nich schovává. Asi to bude něco nadmíru neužitečného, něco jako plechovka čaje bez nádoby, vody a ohně. To je divné. Zajíc hleděl na danou věc, i když neviděl ani na špičku svého čumáku. Musíme mu to prominout, ještě stále byl v šoku po tom osudném výbuchu v podzemí, když zachraňoval kapitána Imaginaria a jeho posádku.
Zaječí tlapa počala ohmatávat daný předmět. "Já se picnu! Vona to fakt bude plechovka," konstatoval a jízlivě dodal "Děkuju uctivě velectěným Zeleným." Náhle však jeden z prstů našel jakýsi výstupek - že by tlačítko, jímž lze onu plechovku otevírat? Absolutně neměl ponětí, co najde uvnitř, ale jeho zvědavost pracovala na plné obrátky. Cvak.