Říjen 2015

Iluze pro Chrabroše

30. října 2015 v 18:35 | Maglaiz |  Imaginarius
Na Chrabroše usměj se na listonoše.

[]

Imaginarius se obřadně uklonil, kdy se dotkl konečky prstů středu čela a hlavou pak pronásledoval prsty téměř až ke kolenům. "Jmenuji se Arcturus Imaginarius, kapitán Arcturus Imaginarius." Na slovo kapitán dal patřičný důraz a přitom se podíval na smotanou plachtu v dívčiných rukou.
Dívka si odfrkla a s ironií v hlase se optala: "A nějakej titul by k tomu nebyl?"
Kapitán velkoryse přehlédl jasnou provokaci a odpověděl. "Myslel jsem si, že se formalitám vyhneme, ale budiž. Arcturus Spica Regulus Imaginarius kníže ze Somnia a Verity. Tohoto času kapitán na lodi Aberratio, jejíž plachtu máš v náručí."
Teď by to chtělo, aby zadul správně vítr, abych vyhlížel ještě majestátněji. Problesklo kapitánovi hlavou a vítězoslavně zkřížil ruce na prsou, nevědě, že je to spíše znakem obranným než útočným. Ale ouha, vítr již nefoukal. Kdy přestal vůbec foukat? Ani jsem si nevšiml. Když jsem otevíral poklop, tak dozajista ještě vítr vál. A pak? Pak?
"Ty asi nechápeš, co je ironie, staříku. Že?" přetrhl dívčí soprán Arcturovo vzpomínání. Děvče si přendalo zmuchlanou plachtu pod levou paži a nyní volnou pravici napřáhlo ke kapitánovi se slovy: "Říkej mi Chilias."
Kapitán přijal podanou ruku, čehož hned v závěsu litoval, jelikož se v tu chvíli stal obětí naprosto zběsilého třesení a tisknutí rukou. Zdálo se, že Chilias celý ten incident přišel velice zábavný, jak Imaginarius usuzoval ze zářících očí a šelmího úsměvu.
"Chilias Prosópon. Žádnej titul. To bych ti asi měla vykat, Arcture, co?" posledním potřesem málem kapitánovi utrhla ruku. "Takže to je tvoje loď támhle ta?" optala se a ukázala za sebe.


ANKETA POD ČLÁNKEM


Creatio - kresba očí

29. října 2015 v 16:22 | Myshoolka |  Creatio
Milí snílci,
dnes jsem pro vás připravila opět kreslený návod, tentokrát na oko. Nevím jak vám, ale mě osobně dělalo oko zpočátku velké problémy. Pak jsem si osvojila několik základních triků a začalo se dařit. Jsem přesvědčená, že i vy to jistě hravě zvládnete.

Kontrola třicátá pátá

28. října 2015 v 19:38 | M. Phoenix + Dorka Jeseňská |  Repetitio
Milí cestující,

pohodlně se opřete do svých sedadel, neb nás možná čekají menší turbulence. To víte, podzim - větrno na sebe nedalo dlouho čekat.

Ale nebojte se nic, naše posádka se o vás (jako vždy) i tento měsíc dobře postará ;)

S několika dušemi se dnes ale bohužel rozloučíme (a to ještě ani nejsou Dušičky!), poztrácely se nám totiž po cestě a ani nedaly vědět, že už vystupují. Ale co naplat, alespoň se vzducholoď trochu odlehčí a bude víc místa na nováčky. Však už jich pár zase čeká přede dveřmi Adita!

A na závěr dnešní kontroly lístků pro vás máme jedno malé překvapení. Protože kontrolní aparátek máme samozřejmě nezávislý, kroutí se jeho očko všemi směry, a tedy i směrem nahoru. A kohopak že jsme si to tedy vzaly tento měsíc na paškál?

No ale samozřejmě, že uhádli :) Dneska se mrkneme, zda má naše velectěná slečna kapitánka Maglaiz v kajutě bordýlek nebo útulné uklizeno. Tak šup šup, jdeme na to.

Libo-li nechat se prokontrolovat dobrovolně, přihlašte se nám kdykoli na klubový e-mail klub.snilku@email.cz. Máme vždy otevřeno.

Principia - Šestnáctá dračí výprava

27. října 2015 v 20:16 | Dragilia |  Principia
Zdravím všechny Snivé,

tentokrát nám poslední úterý v měsíci připadlo na úplněk. Takový krásný symbol jsem si nemohla nechat ujít a proto jsme čekali až do tmy... (Ne, jen jsem to včera nestihla přednastavit. Ale zní to takhle hezky, ne?)

Tak tedy vtejte! Knihovny Principiae opět otevírají své brány!

Jak se zdá, Snílci byli minulou hádankou přilákáni jako můry plamenem svíčky. A ke své radosti mohu říci, že všichni dokázali své snažení zúročit. Trubači dnes troubí desetkrát, pro:

Vlastu, Marju Virtanen, KayeW, Anniku, M., Pufflie,

Maglaiz, Holoubka, Zdeňku M. a Teu


Iluze pro Theodora

24. října 2015 v 0:08 | Maglaiz |  Imaginarius
S maringotkou až na konec světa a ještě dál.

[]

Imaginarius chvíli hleděl za větví a čekal, až se provazový žebřík přestane tak moc houpat. Nechtěl stromu připomínat svou přítomnost, tak nějak tušil, že na listnatého elegána neudělal nejlepší dojem. Kapitán pohlédl vzhůru, aby zjistil, zda vůbec má možnost se po zbytek cesty rozhořčenému listnáči vyhnout. Naštěstí žebřík vedl kolmo, nikde se nezachytil, a vzdálenost mezi ním a větvemi byl tak akorát, že i kdyby se provazy pod svižným Imaginariovým šplhem rozkymácely sebevíc, stále by se kapitán stromu ani vláskem nedotknul.
Cíl byl ještě v nedohlednu. Jak asi jsou ty stromy vysoké? Imaginarius se tedy rozhodl pro krátký trénink. Zavřel oči. Svět zmizel, tedy jeho viditelná část, ale namísto něj se Imaginariovi otevřel svět zvuků, materiálů a pachů. Hučení větru se nyní rozložilo na tisíc drobných zvuků: šumění listí, praskání větviček a vrzání větví, křik posledních Dalekozrakých. Kromě nich však zachytil ještě jiný zvuk. Dutý, dunivý a přitom hrčivý. Zvláštní, velice zvláštní. Kapitán se zamračil, ale nepřestával postupovat. Dřevo, nic, dřevo, nic, dřevo, nic, dřevo, nic, dřevo... BUCH! Imaginarius narazil hlavou do něčeho tvrdého, až to zadunělo. Přikrčil se a křečovitě sevřel dřevěnou příčku. Otevřel oči. Vzhlédl. Na malý okamžik zapochyboval o svém duševním zdraví, protože nad ním byl dřevěný poklop až příliš se podobající poklopu z Aberratio, který spojoval sklad s palubou. Na sucho polkl a pak se odhodlal. Levicí nadzvedl poklop a postoupil o jednu příčku výš, aby se rozhlédl.
"BACHA, STAŘÍKU!" zaječel soprán.
Imaginarius se přikrčil, ale už nestihl poklop uzavřít, a tak již mu známý dutý, ale hrčivý zvuk náhle ustal. Na jeho místo nastoupil jiný, méně pravidelný za to dosti rytmický zvuk. Bum, bum, bada bum, bum, bum, bada bum, bum, badabadabadabadabada bum. Kapitán okamžitě poklop rozrazil a konečně se rozhlédl. Poklop ústil na širokou dřevěnou cestu, která byla kousek za Imaginariem probořená. Nemusel dlouho přemýšlet nad tím, kdo to má na svědomí.
Stanul na cestě. Poklop nechal pro jistotu otevřený a jal se zjistit, co to bylo za zvuky, kdo to křičel a kam vede ta dřevěná cesta. Asi sto metrů před sebou zahlédl černou postavu. Nehýbala se. Ačkoliv nevěděl, zda ona osoba v předu je přítel či nepřítel, instinktivně se k ní rozeběhl poskytnout případnou první pomoc. Myslí mu nevířily žádné myšlenky, jak tomu bylo jindy. Akorát na prsou cítil jakousi úzkost, vědom si toho, že vzniklou situaci zavinil on sám.
Když už byl od ležící osoby jen pár metrů a uvědomil si, že jeho vina je ještě větší, jelikož před ním ležela dívka svírající v náručí plachtu z Aberratio. Všiml si, že dýchá.
"J-jste v pořádku?" vyhrkl ze sebe.
Dívka z ničeho nic vyprskla a počala se smát. Kroutila se na zemi a chechtala se jako smyslů zbavená. Kapitán zaváhal, zda je dívka vůbec při smyslech.
Děvče se náhle přestalo smát, prudce se zvedlo a prohlásilo: "Neměj starost, staříku. Sice to byl slušnej držkopád, ale já něco vydržím. Ne jako ta cuchta vod Feraxů."
Imaginarius si oddechl.
"Ale koukám, že tebe to nějak vzalo. Slabej na srdce nebo na mozek? Kerej blb ještě leze starejma cestama? Jak ti vůbec říkaj, dědo?" řekla dívka, přimhouřila oči a změřila si Imaginaria od hlavy až k patě.
Imaginarius se obřadně uklonil, kdy se dotkl konečky prstů středu čela a hlavou pak pronásledoval prsty téměř až ke kolenům. "Jmenuji se..."

ANKETA POD ČLÁNKEM - hlasování ukončeno 30.10.2015 ve 14:00

Creatio - stínování a šrafování

22. října 2015 v 8:00 | Myshoolka |  Creatio
Milí snílci,
vám, kteří jste marně čekali na další díl se moc omlouvám za prodlevu, se kterou se tu zase objevuji. Tu dobu jsem se ale úplně neflákala. Přemýšlela jsem, jak to udělat, aby mé články nebyly jen teoretické povídání bez ukázek a jako ideální podobu jsem objevila něco možná neobvyklého: článek v obraze.

Photo - Tuláček

21. října 2015 v 8:00 | Zdeňka M. |  Photo
Zdravím Snílci,
minule jste dostali otázku za jednoho čajožrouta. Měli jste napsat pořadí knih (dílů) ze série Robert Langdon, kterou má na svědomí Dan Brown. Správná odpověď je Andělé a démoni, Šifra mistra Leonarda (jinak také Da Vinciho kód), Ztracený symbol a Inferno.
Moc děkuji za účast, všichni odpověděli správně, až na Vlastu. U té jsem byla na vážkách, zda jí odpověď uznat či ne, jelikož chybička se vloudila a ona napsala dvakrát Ztracený symbol, pokaždé jinde. Takže tentokrát žádného čajožrouta bohužel nedostane.

A pro koho tedy zazvoní kouzelný zvoneček?

Bels, Tea, Maglaiz, m. Phoenix a Pufflie.


Iluze pro Havla

16. října 2015 v 20:08 | Maglaiz |  Imaginarius
A svět se točí dál.


Měl štěstí. Ačkoliv dopadl zády na mohutnou větev, v porovnání s tím, co se mu všechno mohlo stát, si jen vyrazil dech. Zůstal ležet, lapal po vzduchu a přemýšlel. Věděl, že si tělo s křečí dýchacích svalů poradí samo, ostatně není to poprvé, co se mu něco takového stalo. Poprvé ho však do tohoto stavu přivedl hýbající se strom. Je snad živý?!
Imaginarius už se svou posádkou viděl ledascos. Třeba obrovskou zeleninu, která se je snažila sníst. Jediný, kdo měl z těch potvor radost, byl kuchař, protože konečně to nebyl on, kdo vařil. Ale stejně ta zelenina ožívala jen díky tomu, že na oné planetě byla divná voda. Co když mají divnou vodu i tady? Bude se vám to zdát divné, ale Imaginarius se s onou skutečností smířil docela rychle.
Co to? Imaginarius otevřel oči. Již před tím se mu zdálo, že strom se uklidnil a přestal se hýbat. Vskutku. Ale proč? Reaguje na pohyb? Ne, to by přece ublížil tomu papouškovi. Mstí se za to, že jsme mu svým neohleduplným přistáním poškodili korunu? To by na nás zaútočil už na zemi. Zbývá poslední možná varianta...
Kapitán se posadil a pozorně sledoval každou prasklinku v kůře na okolních větvích. Tam, kde předtím ulpěla jeho noha nebo ruka, odpadla kůra i borka a z obnažených míst prosakovala míza. Imaginariovi problesklo myslí: Jsem komár! Jsem pro něj otravný hmyz, který mu způsobuje bolest!
Bylo mu jasné, že musí vzhůru postupovat pomalu, což snášel s velkou nelibostí, zvláště když spěchal, aby se shledal se svou lodí. Opatrně přikládal ruce ke stromu a zvolna šplhal po větvích jako po zvláštním hybridu žebříku a točitého schodiště. Sem tam se dotkl nesprávného místa a musel se přikrčit či nadskočit, aby ho opět nesmetla jiná rozzuřená větev. Přesto se čím dál víc přibližoval k vrcholu. Občas se také musel pevně přitisknout, až se vzorek kůry vmáčkl do jeho tváře, protože vítr neustával. Spíše naopak nabíral na intenzitě a snažil se milého kapitána vychýlit z rovnováhy.
Náhle ho do levé tváře něco uhodilo. Imaginarius zavřel oči a pevně objal kmen stromu. Chtěl počkat, až se strom uklidní, ale když si v mysli promítal předchozí úkony, nezjistil, kde stromu ublížil. Také ho udivilo, že větev má větší trpělivost než předtím. Neustále ho plácala do týla. Riskne to a podívá se. I kdyby měl přijít o oko, musí vědět, co se děje!
Namísto předpokládané větve se ve vzduchu kymácel konec utrženého provazového žebříku s dřevěnými příčkami. Natáhl se po něm rukama a ani nemusel dlouho přemýšlet, zda využije k cestě nahoru nový prostředek, nebo se vydá všanc rozčilenému stromu. Imaginarius se zhouplnul právě včas. Ohromná rozhořčená větev, široká asi loket, udeřila do kmene stromu v místě, kde ještě před chvílí měl kapitán trup, a s gejzírem třísek se rozštípla ve dví.



Photo - Čajový okamžik

14. října 2015 v 18:56 | Zdeňka M. |  Photo
Zdravím Snílci,
dnes se podíváme na vaše fotografie na téma "čajový okamžik", které bylo zadáno v rámci lovu na čajožrouty. Moc děkuji všem Snílkům, kteří se zapojili. Níže se můžeme pokochat krásnými fotografiemi. Jen se omlouvám Vlastě, že tu ukážu jen jednu její fotku, ale tak to stálo v zadání - zachytit na jednu fotografii "Čajový okamžik".

A pro koho zvoní kouzelný zvoneček?

Chat Parisie, Vlasta, Bels a Opti-Mystique.

Listí ze stromů poletuje,
Snílek radostně tancuje...

Iluze pro Diviše

9. října 2015 v 20:08 | Maglaiz |  Imaginarius
Občas je dobré umýt okna - i ta vedoucí do duše.


V poničených korunách stromů to zapraštělo a ulomené větve zachycené svými bratry či se držící své domoviny již jen silou vůle počaly padat dolů. Listovím to zašumělo, jak jím projel neviditelný hřeben kadeřníka přírody. Náhle všechen hlomoz prořízl zděšený řev několika mužů. Vědomí Dalekozrakých, ještě před chvílí si poklidně podřimujících v různých krkolomných polohách na ramenech strnulých pánů džungle, jaksi zjistila, že jejich těla už nějakou tu vteřinku zapřičiněním větru jsou táhnuta k zemi gravitační silou G.
"K zemi!" zavelel stále přeskakujícím hlasem Kurňajs a skácel se k zemi pod náporem padlého Dalekozrakého.
Posádka přesvědčena příkladem nadřízeného majzla sebou na zem jako zkušení kaskadéři. Jediný, kdo zůstal stát, byl Imaginarius. Zprvu chtěl padnout jako poslední (kapitán má přece vždy dělat vše jako poslední), ale když se rozhlížel po mužích ležících na zemi, všiml si, že se přes ně prohnal nějaký velký stín. Vzhlédl. Na nebi rajtovala tam a zpět plachta. Tenhle kus látky by poznal kdekoliv na světě. Nadýchaný oblak protknutý naostřeným bažantím brkem, z něhož ukapává inkoust. Poznávací znamení Aberratio. A hle, z plachty se táhnou čtyři provazy, z té výšky viditelné pouze jako tenké nitě. Plachta se nejspíše uvolnila - a kde je plachta, tam je i...
Imaginarius se vyhnul větvi, která by pravděpodobně zasáhla jeho levé rameno. Oči mu těkaly z jednoho torza stromu na druhé a pokusil se v pádech větví a Dalekozrakých nalézt nějaký rytmus. Sice tam nebyl, ale za to si všiml jiné věci. Vyrazil. Skákal přes mohutné kořeny, podbíhal ztrouchnivělé, věkem zkroucené padlé kmeny, uhýbal tu na jednu, tu na druhou stranu padajícím předmětům či bytostem, až se dostal do míst, kam nemohl spadnout ani lísteček, natož velká větev. Vyskočil na kmen stromu, který kdysi vyvrátila asi vichřice. Koruna toho stromu se tehdy zaklesla do jiného velikána, a tak se kapitán pohodlně ocitl v říši opic, ptáků a veverek. Už se chtěl Imaginarius radovat nad tím, že za stejnou chvíli, jako byl v koruně stromu, bude i na jejím vrcholu, jenomže v tu chvíli se větev, jíž se při skoku zachytil, pohnula a mrštila s ním o patro níž.


Photo - Knižní momentky

7. října 2015 v 18:49 | Zdeňka M. |  Photo
Zdravím Snílci,
minule jsem vám zadala úkol vyfotit jednu fotografii na téma "čajový okamžik", za který můžete dostat dva čajožrouty. Zatím se zapojili čtyři Snílci, a proto jsem se rozhodla, že na vás budu hodná. Takže pokud ještě někdo chce zaslat svou fotografii, tak má ještě jeden týden - tedy do půlnoce 13. října!

Photo výzva - Magické okamžiky podzimu

4. října 2015 v 14:51 | Zdeňka M. |  Photo
Drazí Snílci,
snad nikomu nevadí, že se tu mimořádně vidíme v neděli. Nebojte, příští Photo bude zase jako obvykle ve středu. Tak nezapomeňte na úkol za dva čajožrouty.
Začal říjen a to je čas na zadání nové Photo výzvy, což je něco jako focení na zadané téma, tak doufám, že se zapojíte v hojném počtu. Nikoho jistě nepřekvapí, že se téma týká podzimního času. Doufám, že nejsem jediná, které přijde podzim plný kouzel a magie, vždyť v té době slavíme Halloween, Dušičky nebo Samhain. Listí se barví a poletuje všude kolem.

Photo výzva na téma:
Magické okamžiky podzimu

Iluze pro Olive Oylovou

3. října 2015 v 22:02 | Maglaiz |  Imaginarius
Co teď? Teď? Teď si dáme... špenát!

[]

Zatímco posádka počala jásat - otázkou je zda nad tím, že konečně pochopila, že kapitán jest živ, nebo proto, že kapitán jest živ. Každopádně do vzduchu létaly různé pokrývky hlavy, protézy nohou a rukou nevyjímaje. I jedna flaška vzlétla, aby ji následovalo hrozivé zakletí kuchaře Vínečka, jelikož ten si uvědomil, že těsně před výhozem láhev vítězoslavně odšpuntoval. Takže mezitím, co se všechno tohle událo, papoušek se opět uvelebil na původním místě, tedy na větvi stromu.
Muži po několikerých hoblech postavili Imaginaria na zem a utišili se, neb očekávali první projev jejich znovuzrozeného velitele. Imaginarius se nadechl.
"HURÁÁÁÁ!!!" zaječel Vínečko třímající v rukou nazelenalou skleněnou láhev s archivním čůčem. Z ročníku léta páně šestnácetosumdesát neubyla ani kapka. Kuchař pozvedl svou trofej k nebi, prohlédl si, jak skrz ni proudí sluneční paprsky a pak si řádně zavdal (čti vyzunkl sedmičku na ex).
Ačkoliv posádka se nechala rozptýlit lodním mazavkou a pochvalně bručela, když zhlédla jeho úctyhodný výkon v rámci hydratace těla, kapitán upřel zrak jinam - na papouška. Zdálo se mu to, že papoušek promluvil a četl jeho myšlenky? Nebo to byl ještě sen? Nebyl si už ničím jistý potom, co ocet reality narušil jeho skálopevné přesvědčení o tom, že je mrtev.



Kontrola lístků číslo 34

2. října 2015 v 20:52 | M. Phoenix + Dorka Jeseňská |  Repetitio

Milí snílci,

tak už je asi vážně po létě. V září se tomu člověku ještě nechce věřit, ale říjen už těmi teplými slunečnými dny nikoho neošálí - to už není léto, to je přece krásný podzim!

Emátko vám tudíž ze zahraničí vzkazuje - hezky si ten podzim v Čechách užijte! Na ostrovech Scilly je počasí víceméně pořád stejné, jen je víc tmy, a barevného listí se tu nejspíš nikdo moc nedočká. Tím spíš se tedy fénix těší, jak se bude v následujících týdnech kochat vašimi pěknými příspěvky do našeho Phota ;)

Co se dnešní kontroly týče, dnes to máme bohužel o kapku barevnější než obvykle. Každý holt ty palubní lístky nemá vždycky úplně v pořádku, a někomu už vypršela platnost lítačky (ha, see what I did there?). Ale příště tam už snad zase bude zářit jen zelená. Mějte se pěkně!

Zdraví M. a Dorka