Duben 2015

Principia - Desátá dračí výprava

28. dubna 2015 v 5:00 | Dragilia |  Principia
Zdravím veškeré Snílstvo!
Jakpak jste se měli? Odpočinuli jste se za ten měsíc a jste připraveni opět testovat svou nehořlavost? Knihovny slečny Principiae opět otevírají své brány. A dráčci se už na nové odvážlivce těší.
Jak se zdá, minulá hádanka byla velmi těžká. Nebo je to snad slunečnějším počasím? Tak či onak, mozkové závity přehřívala minule jen hrstka Snílků. Všichni však úspěšně. Trubadúři, sólo pro:

Daletth, Marju Virtanen a Maglaiz


Kontrola dvacátá devátá

28. dubna 2015 v 0:02 | M. Phoenix, Dorka Jeseňská |  Repetitio
Milé osazenstvo,

máme tu další kontrolu lístků a tentokrát, aby nám ty články tak nesplývaly, na vás jdeme s novým buttonem! Omluvte prosím nedostatek jeho úžasnosti, náš vrchní designér toho má příliš, než abychom po něm ještě něco dalšího chtěli, a tak se úkolu zhostil mnohem méně nadaný podprůměrný pikolík ;)

Dnes nám to skřípalo hlavně u zdrojů. Pořád je to to samé dokola, bohužel. Zdrojovat neumíme nebo na to jednoduše dlabeme, protože si žijeme ještě někdy v blogovacím středověku a Autorský Zákon nebo aspoň autorská blogerská čest (drze si dovolím odkázat na svůj vlastní článek) nám nic neříkají. Jenže milí zlatí, tak by to nešlo! Donekonečna se budeme opakovat jako zadrhnutá gramodeska, ale chybějící nebo špatně uvedené zdroje nám prostě vadí. Chceme sdružovat blogery poctivé, autorské, kteří umí ocenit cizí práci a nechlubí se cizím peřím. Snad toho nechceme zase tak moc.

Připomínáme, že kdo by měl zájem nechat se v Repetitiu prodrbat dobrovolně, nechť se směle hlásí na klubovém mailu klub.snilku@email.cz nebo v komentářích. Dobrovolníky vždy vítáme ;)


Iluze pro Jiřího

24. dubna 2015 v 23:42 | Maglaiz |  Imaginarius
Do zahrad skrýt se i nalézt.



Imaginarius ztěžka polkl. Ten knedlík v krku ne a ne spadnout do žaludku. Díval se do tváří místy rozhořčených či vyděšených mužů. Věchýtkův smích tentokrát kapitána po duši nehladil. Naopak. Zařezával se čím dál hlouběji do jeho vnitřností a rval je na kusy a ty kusy na kousky a ty kousky na kousíčky a ty kousíčky na kousílínky a ty kousílínky na prach. Kapitán zakašlal. Nemoc ještě nebyla úplně poražena. Proč zrovna teď se hlásíš o slovo?! Pomyslel si kapitán.
"Chlapi," zahalasil. "Přestaňte bláznit a do práce. Nemáme na vybranou! U sta hromů, seberte se!"
PRÁSK! Nebe pročísl fialový blesk. DUMMM. Dozněl hrom.
"Kapitáne!" zvolal plavčík s ukazováky zarytými hluboko v žebrech svého Dalekozrakého. Nutno podotknout, že v této chvíli nebyl plavčíkův akt nikterak žádoucí, jelikož jeho ruce ve zděšení vystřelily vpřed a zcela neúmyslně a omylem si nalezly cestu právě k receptorům stimulujícím vědomí Dalekozrakého ve zlatě vyšívaném kabátci. Jaké štěstí se asi muselo kol těchto nešťastných rukou zrovna ochomýtat, že jim nakukalo nedbat rozkazů a konat?
Dalekozraký Cyprián, toho jména již třetí, vykulil oči a zastřeným hlasem zkušeného věštce hovořil: "Písek se sype, již je ho čtvrt, hrůza se hýbe, spěchej nebo prd."
Všichni zírali na Cypriána, jen Věchýtek se pokoušel přejít celou palubu za pomoci přemetů. První se ze šoku probudil kapitán, nadechl se a spustil: "Tak co tady stojíte, chlapi?! Rychle sítě! Harpuny! Probuďte ostatní! Kdo nemá co dělat - k veslům! Věchýtku, ty taky!"
ANO, KAPITÁNE! Zaburácela loď.



Iluze pro Rudolfa II.

17. dubna 2015 v 22:59 | Maglaiz |  Imaginarius

Ve stínu pod fíky, poslouchat... ibise?!



[]



Mlha ticha těžkopádně padla na celý hvězdokoráb. Kdybychom mohli ono husté, napnelismem sužované ticho uchopit do rukou, pak bychom nepochybně sáhli po velké lžíci a ládovali se ovesnou kaší.Tedy až na slaboduchého Paka Věchýtka, neohroženého to obyvatele strážního koše toho času na palubě, který nedbal našich intelektuálních hrátek s fantazií a nacpával se tichou kaší bez ohledu na realitu. Za vytrvalého Věchýtkova mlaskání posádka očekávala rozkazy, neb bylo jasné, že po padnutí výstřelu padne i (ať je to Hernajs, ať je to Hernajs, ať je to Hernajs!), žel, verdikt.
Dalekozrací opřeni o zábradlí se rozdělili na dvě skupiny, ti na levoboku ve zlatě vyšívaných tmavých kabátcích rozespale mžourají, na pravoboku zase v kabátech se stříbrnými výšivkami podřimují a polehoučku se opět připravují na hibernaci. Plavčíci si připravili ukazováčky pro správné vzpružovací dloubnutí pod žebra a ostatní hvězdní vlci zaujali svá místa u velkých navijáků.
Z kajuty vyšel kapitán. Ani se na posádku nepodíval a jal se stoupat po schůdcích na můstek. Když došel před kormidlo, rozhodil ruce, konečky prstů se opřel o zábradlíčko a s vážným výrazem si prohlédl všechny muže. Pak se zhluboka nadechl. A vydechl.
"Pánové, abychom mohli plout dál, musíme přistát."
"Logika jak vod Paka," utrousil mistr Sádlo a vrazil pohlavek řehnícímu se Věchýtkovi.
Imaginariovi zajiskřilo v očích a zapráskal parádním knírem, až mu počaly konečky vousů doutnat. "Žel motory selhaly."
Zpražený mistr Sádlo si raději sednul.
"A proto nám nezbývá jiná možnost než chytat," odmlčel se, "Mžmí nrli," zamumlal.
Mezi posádkou to vzrušeně zašumělo. "Cože to říkal?" "Co?" "Snad ne to!" "Aííí!" BUCH! Nejmladší z plavčíků omdlel a praštil sebou o zem, jak zákon káže. "Si dělá srandu, že jo?!"
"Chlapi," zazněl klidně hluboký kapitánův hlas. "Abychom mohli přistát, musíme se dostat do pole působení gravitace planety. A abychom byli přitahováni přitažlivostí zemskou, musíme holt... ztěžknout."



Iluze pro Darju

10. dubna 2015 v 22:55 | Maglaiz |  Imaginarius
Nepospíchej!


Text ztracen!


Vzducholoď čtyřicátá

9. dubna 2015 v 23:14 | M. Phoenix, Maglaiz a Dragilia |  Aditum
...vyplouvá prázdná...

Milí snílci,

i takové dny holt občas nastanou. Do dnešního data se nám přihlásili dva noví adepti na přijetí do Klubu, a aby nečekali příliš dlouho, rozhodly jsme se je s děvčaty proklepnout hezky na čas, ač je jich tak málo.

Bohužel skrytou perlu jsme nenašly, i kdybychom se rozkrájely, tentokrát se prostě nepoštěstilo. Zájmu o vstup do Klubu si samozřejmě vážíme, poznávat nové snílky a zajímavé blogery nás nesmírně baví, ale každý klub má svá pravidla, jinak by to nemohl být klub, a když se holt někdo někam hlásí, aniž by si ta pravidla vůbec přečetl, natožpak je ctil, pak není moc o čem.

A tak dnes bohužel jen s díky odmítáme a poskytujeme zpětnou vazbu, aby se nepřijatí adepti měli čeho chytit a ostatní čím inspirovat. V tomhle se totiž rádi odlišujeme. My neříkáme NE jen tak bez udání důvodu. Jsme a vždycky budeme transparentní a neváháme nad vložením energie do každého adepta, protože věříme ve zpětnou vazbu jako hnací stroj osobního i blogerského vývoje.

Toužíte se k nám přihlásit nebo jen slyšet pár názorů na to, jak na tom se svým blogem jste? Jsme tu pro vás každý měsíc. A těšíme se na nové přírůstky, snad zase příště.

Za Klub Snílků M. Phoenix, Maglaiz a Dragilia


Iluze pro Lví srdce

3. dubna 2015 v 23:29 | Maglaiz |  Imaginarius
Tak na sebe vzájemně zíráme.


"Je mi líto, šéfe, s tímdle nic nesvedu," zaznělo dunivě z otevřeného chřtánu vzducholodi.
Děsivý verdikt znamenal jediné. Práci a ta snílčí posádce nikdy nebyla nijak sympatická. Znamenalo to probudit ze zimního spánku uremcané Dalekozraké, jejichž oči vidí na vesmírné míle daleko, a pořádně namasírovat pažní svaly, jelikož kotvy se neptají, co posádka dělala celou dobu. A taktéž bude muset jejich drahý kapitán Imaginarius, ještě do nedávna sužovaný strašlivou chorobou, zasednout spolu s důstojníky Hernajsem a Kurňajsem za stůl a počítat. Posádka sice nevěděla, co to znamená počítat, ale podle vyprávění starého mechanika mistra Sádlo to muselo být něco příšerného, co překoná i potomka třináctihlavé saně a chapadlovitého krakena. "Kéž by byl i jiný způsob přistání," povzdechla si posádka a jala si navzájem mnout pažní svalstvo.