Rozhovor s Daletth

28. září 2011 v 23:08 | Temnářka |  Praepositio
Zdravím!

Rozhodla jsem se převzít po naší drahé Saliene rubriku s rozhovory a po dlouhé odmlce ji vzkřísit. Dnes vám přináším rna zkoušku rozhovor se snílkem Daletth, který jsem dělala pro Spisovatele.
Odvážlivci, kteří se nebojí temnářského křížového výslechu, nechť pokračují sem.



1. Mezi tvými povídkami najdeme snad všechny druhy fantasy - nejčastěji sword and sorcery, temnou fantasy a romantickou fantasy. Co tě tak přitahuje konkrétně na žánru fantasy, jak si se k němu dostala a který ze subžánrů je ti jako čtenáři a autoru nejbližší?

Fantasy je pro mě únik od reality. Když ho čtu, prožívám dobrodružství vedle hrdinů. Užívám si ho s nimi, raduji se, když se jim zadaří, naopak jsem sklíčená, když se jim plány hroutí jako domečky z karet. A když píšu, snažím se vytvářet příběhy, které by ve čtenářích vyvolaly taky takové pocity. Fantasy proto, že tam věci fungují jinak, vyskytují se tam nové světy, které lze prozkoumat a nová stvoření, s nimiž se můžu seznámit. Svět kolem nás není kdovíjak příjemný, a když už v tom "hnusu" denodenně žiju, nebudu o něm ve svém volném čase ještě číst/psát. Chci se nechat strhnout vírem barevné magické záře, slyšet řinčení zbraní mých oblíbených hrdinů, spát s nimi pod korunami stromů, držet hlídku, aby nás v noci nesežrali vlci a bojovat po jejich boku proti zlu, protože vím, že vždycky vyhrajeme (byť cena může být vysoká). Možná mě cestou klofne gryf, ale co...

Jak jsem se k fantasy dostala... Už odmalička zbožňuji pohádky (to mi vydrželo dodnes). Přepisovala jsem je a přidávala si do nich své nápady a "vylepšení", je jen logické, že se z pohádek stala později fantasy. Konkrétně to bylo o jedněch prázdninách u babičky, kdy mi došla má zásoba a knih a tak dlouho jsem otravovala, že chci nějakou pohádku, až mi babička vrazila do ruky bichli se slovy: "To je taky pohádka!" Tou "pohádkou" byl "Dračí princ" od Melanie Rawn. A bylo to - láska na celý život.

A subžánry? Číst můžu vlastně jakýkoli. Ale nejvíce mám ráda směsici hrdinské a meče a magie, říznuté temnou fantasy. Jsem spíš na ty klasické příběhy, plné epického děje o záchraně světa, velkých obětech..., než že bych vyhledávala originalitu za každou cenu a vyhýbala se příběhům jen proto, že jsou klišé - i to se dá dobře napsat. Ve své tvorbě v poslední době proplouvám spíše vodami cynických hrdinů, kteří svou kůži mají rádi, jsou paličatí jako já a likvidují raději své vlastní kostlivce ve skříni, než že by se hnali do záchrany světa; a zjišťuji, že mi to vyhovuje.

2. Stvořila jsi už několik funkčních imaginárních světů. Tvým nejoblíbenějším se zdá být Accad, alespoň tedy za poslední dobu, kdy nám předkládáš jeden příběh z tohoto universa za druhým. Čím je pro tebe tento svět jiný než ty předešlé? Co tě k němu tak táhne?

Ano, v poslední době mi nejvíce vyhovuje Accad. Každý můj svět pracuje trochu jinak a to, co jde v jednom, nejde v tom dalším. Co mě na Accadu asi nejvíc baví je fakt, že se vyvíjí - má neustále prostor, kam může jít; to je pro můj svět nové. Jeden z mých světů je paralelní k tomu našemu - pravidla jsou daná a jestli z toho nechci mít sci-fi (nechci), žádný vývoj nehrozí. Druhý svět jsem si stvořila už jako špuntě, takže je poměrně archaický a prolezlý všemožnými fantasy bytostmi a vývoj se k němu nehodí. Accad je jiný. Tady jsem fantasy rasami šetřila, místo toho jsem vysvětlila fungování magie tak, jak by "mohlo fungovat" i v našich luzích a hájích. V pozměněné formě tam dávám i soudobé poznatky (nekromanti nejsou nic jiného než biochemici) a snažím se dělat Accad hodně komplexní - zmíním někde nějakou legendu, hned si ji někde stranou sepíšu. To samé s božskými pantheony... Tenhle svet je zkrátka živější.

3. Pověz mi něco o Nix, tvé nejoblíbenější accadské hrdince. Její původ se mi zdá být poměrně nejasný, v povídkách několikrát zmiňuješ, že je vlastně z poloviny nemrtvá - napůl nekromant a napůl lich. Jak tě něco takového napadlo? Vím, že se nekromanti ve tvých příbězích vyskytují poměrně často (Gabriel v Nevěstě císařství). Máš pro ně nějakou zvláštní slabost, nebo je to pouze shoda náhod?

Pro nekromanty mám slabost gigantických rozměrů a ani nevím, kde se vzala (nic jsem o nich nečetla). Nix a její původ... Jedno je jisté - Nix je omyl accadské přírody. V mém světě se lich stane pouze z nekromanta, který zemřel, ale předtím ještě udělal jisté kouzlo... A Nix umírala - ona sama říká "když si tak člověk poklidně chcípá v křoví" (kouzlo neudělala vědomě, ale to se občas může stát) a v témže okamžiku, kdy by bývala zemřela (kouzlo se dokončilo), ji někdo (chápejte čaroděj, jinak by to nešlo) zachránil. Ale kdybyste se o to záměrně pokoušeli, tak vám to určitě nevyjde - nedoporučuji zkoušet doma.
Její předchozí osudy jsou zmiňovány jen v útržcích, což je záměr, ale já mám hezky v zamknutém šuplíčku její život nalinkovaný od "a" až do "bž".

A jak mě to napadlo? Je o ní zmínka už v "Nevěstě císařství", kde to byla jen obyčejná věta, ale brzy na to mi bylo jasné, že tahle osůbka musí dostat svůj vlastní prostor. A jak mě napadla ta nemrtvá část, to vám nepovím, neboť to sama nevím. Nějak se mi ta myšlenka urodila v hlavě, zkusila jsem ji aplikovat na accadskou magii, zjistila jsem, že to jde, tak jsem to nebohé Nix provedla.

4.Dalšími accadskými obyvateli, tuším, že jedinými nelidskými, jsou minotauři. Nejsou to humanoidi pro fantasy zas až tak typičtí, když pomineme fantastiku inspirovanou řeckými bájemi. Proč zrovna minotauři? Jaký máš vztah k antické mytologii obecně? Patří mýtus o Théseově dobrodružství v labyrintu k tvým oblíbeným? Jak sis řeckého Mínotaura pro accadské potřeby upravila a proč?

Nejsou to jediní nelidští obyvatelé, ještě tam mám trpaslíky, ale ty potkáte jen v jedné povídce a nikdy víc... a rozhodně si je nepředtsavujte tak, jak je znáte doposud...

Přiznám se, že původně jsem minotaury použila právě proto, že jsou poměrně neobvyklí. Postupem času jsem si na ně ale zvykla, vytvořila jim zázemí, a teď se vesele prohání po accadských Pláních.
Příběh o Théseovi mám poměrně v oblibě, ostatně jako celou řeckou mytologii.

Moji minotauři vypadají ale jinak než onen legendární Minotaurus. Mají silné zvířecí nohy zakončené kopyty, lidský trup a ruce (místo nehtů ale mají spíše drápy) a pak kraví hlavu s mohutnými rohy, samozřejmě nesmí chybět ocas a celé tělo je porostlé kratšími a delšími chlupy. Upravila jsem si je proto, že jsem je chtěla udělat vyšší než lidi a s ryze lidskou anatomií by pak vypadali trochu hloupě. Taky jsem je chtěla trochu více zvířecí (připomínají vzhledem trochu taureny z WarCraftu). Ale nedoporučuji používaj v jejich přítomnosti oslovení "kráva" nebo "vůl" - mohli by si to vzít osobně...

5.Právě s minotauří povídkou "Ti co nepláčou" jsi slavila úspěch v soutěži O Dračí řád. Můžeš nám o tomto svém dítku povědět něco bližšího?

Je to příběh zrazeného válečníka, který na cestě za svou skromou vendetou potká malé děvčátko. Nejprve se jí chce zbavit, ale nakonec mu dívka zůstane na krku. Proto se jí snaží naučit všemu, co zná. Vštípit jí smysl pro čest a spravedlnost. Je to především o jejich vztahu a o té (možná až přehnané) cti.

6.Teď trochu z jiného soudku. V kyberprostoru si známá tím, že kritizuješ amatérskou tvorbu. Jakým způsobem si vybíráš své "oběti"?

Přiznám se, že si o své "oběti" většinou někdě přečtu, narazím na ni na nějakém literárním serveru, někdo mi ji doporučí nebo na potenciální oběť narazím jako na čtenáře na svých stránkách. Pár autorů jsem objevila díky literárním soutěžím. Několik si jich taky dobrovolně napsalo o kritiku - proč se pak znovu neozvali, to netuším...:-)

7.Co si myslíš o úrovni internetové literární tvorby obecně? Jaké jsou nejčastější chyby mladých autorů a co bys naopak na této tvorbě vyzdvihla? Přestav si, že by se tě někdo nezasvěcený zeptal, proč si by měli lidé měli číst amatérské povídky na internetu, když si můžou koupit nebo půjčit v knihovně sborník, na kterém pracovali profesionálové. Má vůbec smysl na internetu publikovat? Může tak člověk "prorazit"?

Jestli má smysl publikovat na internetu - já myslím, že má. Člověk si tak podle mého může získat poměrně slušné množství čtenářů, což mu může pomoci v autorském růstu a následně i v případě vydání nějaké knižní publikace.
Sama se na internetu setkávám s úžasnými nápady, i když zpracování je pak někdy horší - to je podle mě onen neduh. Není to tím, že by autoři neuměli čtivě psát, spíš tím, že si většina řekne, že publikuje na internetu, tak ta práce nemusí být úplně na výbornou - nečtou si to po sobě, mají tam spoustu chyb anebo v důsledku uspěchaného vkládání kapitol, je pak dílko odbyté. Ale nad některými nápady mi opravdu rozum zůstává potěšeně stát.

8.Máš nějaké své internetové oblíbence? Kdy už jsme u toho - jaké publikující autory čteš? Viděla jsem u tebe na stránkách Knaaka a Martina, co bys mi řekla k jejich románům? Čím ti tak učarovali?

Své oblíbence samozřejmě mám, ale jmenovat je nebudu, aby si to někdo nevzal osobně...
Knaaka mám hodně ráda, i když vím, že ho spousta lidí kvůli některým jeho "profláknutým" knihám ze světa WarCraftu nebo Diabla nemusí. Mám ráda jeho charaktery - jsou to zkrátka lidé - mají své slabosti, pociťují strach a mají i nějaké ty světské starosti. A Martin... jeho svět je neuvěřitelně komplexní a má úžasný styl (no, je to asi i překladem, já vím...). Ale je i spousta dalších autorů, od kterých si vždycky ráda něco přečtu. Jejich seznam by byl ale hóóódně dlouhý.

9.Před nějakou dobou jsem narazila na tvůj starý blog, který už je nějaký ten pátek neaktivní. Nemohla jsem nenahlédnout do galerie obrázků. Zaujala mě jména Denton Lund, Jim Waren, Victoria Francés a Martan Dahling. Proč zrovna tito čtyři? Máš i nějaké další oblíbence? Co si myslíš o tvorbě jednoho z nejznámějších fantasy malířů Luise Roya?

Můj starý blog je kapitola sama pro sebe, neaktivní je něco přes dva roky, vlastně od té doby co jsem narazila na webnode. Zamýšlela jsem ho jako galerii, proto ta spousta obrázků. Tihle čtyři malíři mě zkrátka někde něčím zaujali - Jim Waren tím jak pracuje s prostorem, Denton Lund příjemnými motivy, Marta Dahling svými sedmi smrtelnými hříchy a Victorii Francés snad ani nebudu komentovat - miluju její díla skoro ve všech podobách! (Nechtějte vidět můj pokoj!) Mám ráda ještě dřívejší tvrorbu Borise Valeja a Anne Stokes.
Luis Royo je vpravdě známý a úspěšný. Některá jeho díla mám ráda, ale většinou mi námětově nejsou příliš blízká, což nemění nic na faktu, že jsou kreslená bravurně.

10. Na svých stránkách na webnode píšeš, že jsi sama měla v poslední dobou nějaké problémy s ilustrátory. Můžeš k tomu prozradit něco bližšího (konkrétní jména samozřejmě ne)? Podobná zprostředkovaná zkušenost by se určitě jiným autorům hodila. Jaké vlastnosti by měl mít člověk, který tvým postavám doslova nakreslí tváře? Považuješ ilustrace k dílům za důležité?

Určitě považuji ilustrace za důležité. Je to jakási přidaná hodnota, která určitě pomáhá tomu, aby si vašich dílek někdo všimnul. Moje problémy spočívaly v tom, že na mé ilustrace nezbýval nikomu čas a když se mi konečně podařilo někoho ulovit, udělal z mé hrdinky něco, čím není. Ilustrátor by si podle mého měl alespoň část dílka přečíst - atmosféru nebo nějaké detaily pak může přenést do kresby. A měl by také být ochoten trochu do svého dílka občas zasáhnout, pokud neodpovídá skutečnosti. Je samozřejmé, že ilustrátor do kresby přenese své vlastní představy, což je jedině dobře (jako autor pak člověk má představu, jak vidí jeho postavu někdo jiný), ale pokud má hrdina jizvu nad levým obočím, nemůže mu ji udělat nad pravým...

11.S tímto názorem se plně ztotožňuji. Tak a poslední otázka. Co plánuješ do budoucna? Mluvila jsi o sbírce povídek, určitě chystáš nějaké nové články a recenze. Řekni nám k těmto projektům něco bližšího.

Ano, chystám pilně sbírku povídek s mou napůl nemrtvou hrdinkou Nix, o které tu již byla zmínka. Sbírka by měla mít pět či šest povídek (taky se může nekontrolovatelně rozrůst) a zatím ještě nevím, jestli ji uveřejním na internetu nebo ji zkusím někde někomu udat, to se ukáže časem; jelikož mám zatím napsané dvě (a kousek) povídky, není ještě kam spěchat.
Co se týče recenzí, těch zase tolik nepíšu. Když už, napíšu recenzi na nějaký film, což jsou mé "happy recenze" - jsem prý málo drsná a na každém filmu najdu něco, co se mi líbí. :-) Teď bych chtěla zkusit nějakou knižní recenzi, tak uvidíme, ale opravdu svou literární budoucnost nevidím na poli publicistiky.

A k článkům - mám teď rozpracované dvě série - do jedné dávám články o některých zákeřných gramatických jevech a v té druhé vyvracím/potvrzuji některé pisálkovské "mýty". Sem tam určitě přihodím i něco dalšího.

Děkuji za rozhovor a těším se na další zajímavé Snílky. :-)
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ariwa Ariwa | 4. října 2011 v 14:31 | Reagovat

Rozhodně pěkně zpracovaný rozhovor. Budu se moc těšit i na další? Nebo zde bude mrtvo na další měsíc?

2 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 6. října 2011 v 23:59 | Reagovat

[1]: Zatím se nikdo další nepřihlásil, ale ráda bych vyzpovídala Ajinak (www.papercat.blog.cz), jestli se teda nechá. :-)
Ale přece jenom, můj čas není nafukovací. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama