Aurora - 23. duel

23. července 2011 v 8:00 | Fantaghira |  Aurora
Dneska bohužel nebude duel, protože mi dorazilo jen jedno dílo, druhá soutěžící se omlouvala. Ale abyste to neměli jen tak, budete moci v anketě ohodnotit onu jednu hororovou povídku.


Třetí oči

Nad nevelkou travnatou mýtinou se klenuly mohutné duby a jejich listy v nočním jemném a teplém vánku občas zazpívaly svou krátkou šumivou píseň.
V malém ohništi vesele praskalo a jen jeho záře rozrušovala temnou, hlubokou noc. Nebe bylo bez mráčku a nabízelo pohled na nespočet jasných hvězd i na chumly těch méně zářivých, nahusto rozprostřených, jako by někdo na obloze vylil sklenici mléka.
A přestože všeobecné dobré náladě okolní prostředí přálo, mezi dvěma dívkami, Kathy a Sarah, rozhodně nepanovala.
"Proč jsi mi to neřekla dřív? Víš, jak se asi může obyčejná holka cítit, když si s dobrejma úmyslama vyjede do lesa s kámoškou a teprve tam se od ní dozví, že ji každoročně ve stejnej den pronásleduje cosi nadpřirozenýho? O to hůř, když je zrovna dneska?!" Plísnila Kathy Sarah.
Ta pouze sklopila oči ke zpomalujícímu se tanci plamenů.
Kathy pochopila, že je na ni možná příliš tvrdá a svůj nevraživý tón značně zmírnila.
"A to se ti děje jako doopravdy? Já na tohle moc nevěřim. A beztak si ze mě jen utahuješ abys mě vystrašila, což se ti nepovede, v lese jsem jako doma, i v noci," pousmála se a odhrnula si pramen tmavě hnědých vlasů, jenž si našel cestu k jejím očím a dráždil je.
"Dovopravdy, nelžu ti. Minulej rok mě to málem zabilo. Škrtilo mě to v posteli a já nemohla nic dělat…" Sarah se při té vzpomínce zachvěla.
Druhá dívka ji úzkostlivě pozorovala a stále netušila, jestli jí má důvěřovat, nebo nikoli. Nakonec se rozhodla pro kompromis.
"Fajn. Tak teď pudem spát a hned zítra za úsvitu vyrazíme domů. Kdyby něco, vzbudíš mě. Jasný? Budu s tebou, není se čeho bát." Řekla to s větší jistotou než jakou cítila, poněvadž kdyby její kamarádka opravdu nelhala, neměla s tímhle žádné zkušenosti - a ani je mít nechtěla.
Sarah se rozzářila a jistota její přítelkyně ji skutečně alespoň z části uspokojila.
"A kdyby to náhodou bylo vážný," pokračovala Kathy a tentokrát uklidňovala spíše svoje pochybnosti, "mám u sebe mobil, zavolám máti a vyrazíme ještě v noci k silnici. Ta je pár kilometrů odtud. Žádnej problém, ne?"
"Ne," usmála se Sarah. "A kde ses vlastně naučila pořádně stanovat?" snažila se změnit téma. "Nepřijde mi, že bys byla z rodiny vandráků a ty se chováš jako zkušená skautka."
Kathy se začervenala, i když ji kamarádčina poklona potěšila. "Já chodila do skautu. Osm let. Nikdy mě to moc nebavilo, ale jiný zájmy jsem neměla a navíc jsem se toho hodně naučila o přežití v divočině, takže to nebylo zas tak špatný," vysvětlila a zasmála se, protože koneckonců v žádné pravé divočině v životě nebyla, město - záchranný bod - leželo vždycky poblíž.
"Pání! Tak to můžu bejt moc ráda, že jsem zrovna dneska s tebou," zahlaholila nahlas a myslela to upřímně. "Jen kdybychom byly doma a ne tady," dodala potichu.
Nesnažila se skrývat, že ji všudypřítomná tma dost děsila, proto se raději soustředila na oheň, který však pomalu dohasínal.
"Tak klidně můžem vyrazit už teď, jestli chceš, není zas tak pozdě." Kathy si strachu společnice všimla a tak se ji snažila uchlácholit, třebaže obě věděly, že do lesa se ani jedné nechce a utečou do jeho nepříjemné náruče pouze v tom nejhorším případě, o němž navíc statečnější bruneta pochybovala, že by vůbec mohl nastat.
"Ne, to je v pohodě, nejsme srababy," zasmála se.
Především té ironii, poněvadž ona sama byla dostatečný strašpytel, že raději hodlala zůstat uprostřed najednou tolik strašidelného lesa, než aby jím prošla do bezpečí.
Kathy se k ní přidala, jelikož na tom byla skoro stejně. Nebála se, ale oznámení Sarah o jejích zážitcích s nadpřirozenem ji maličko znepokojilo. Jestliže by měla jiný důvod opustit les, potom by to také za jiných okolností s radostí udělala. No nic, přeci se nenechá tak snadno vyděsit.
"Jdem spát, Nemyslím si, že se něco stane, takže žádný hlídky nebo něco podobně šílenýho. Jsme obě dospělý, tak se podle toho chovejme a všechno bude v klidu, že jo?" Zakončila diskuzi Kathy.
"Samozřejmě," přitakala Sarah a ještě než to dořekla, už se dobývala do stanu.
"Nejde mi rozepnout zip," stěžovala si kamarádce, jež se právě shýbala pro baterku a zároveň překlopila připravený kýbl s vodou z nedalekého rybníka do ohniště.
"Mělas to nechat hořet," podotkla a o tři měsíce mladší dívka a opět ukázala na zip, jenž jí odmítal vpustit dovnitř stanu.
"Ty jsi nešika," poznamenala Kathy a pustila se s údajně nefunkčním zipem do bitvy.
"Ono to vážně nejde!" prohlásila poněkud zděšeně po několika minutách zápolení. Ani si nevšimla, že její blonďatá kamarádka mezitím kamsi zmizela.
"Hej, Sarah! Kde si? Děláš si ze mě prdel, že jo? Sarah?!" zakřičela na celé kolo a bylo jí jedno, že možná až moc nahlas. Přestože si to nechtěla připustit, začínala se bát. Sarah zmizela a ona má všechny důležité věci ve stanu, včetně mobilu. Jenom baterka jí zůstala.
Měla snad Sarah pravdu? Fakt se jí to děje? blesklo jí hlavou. Panebože, holka pitomá, vždyť se jí určitě nic nestalo, jenom se někde schovala a dělá si ze mě otřesnou legraci, snažila se v duchu zklidnit, ačkoli jí to sotva šlo.
Divoce šermovala svítilnou po malém tábořišti. Měla však slabý dosah a za druhým třetím stromem její světlo pohltila temnota.
Ježkovy voči, musim ji najít!
Obcházela po obvodu mýtiny a ze srdce doufala, že na ní zpoza nejbližšího kmene s prostým "BAF!" vyskočí Sarah.
Po té ovšem jako by se slehla zem. Totální ticho Kathy dvojnásobně znervózňovalo, kdyby aspoň někde zaslechla tiché chichotáni, jak si z jejího strachy strnulého výrazu Sarah utahuje.
Pořád nic.
Mám ji jít hledat do lesa? pomyslela si a vzápětí ten návrh zamítla. Ve tmě a s nedostatečnou baterkou nikoho nenajde. Chvíli počká a znova zkusí zip. Ve stanu má lepší svítilnu a hlavně mobil.
Počkat, na kládě u ohniště, kde ještě před chvílí se Sarah seděly, přece nechala malý nožík. Co takhle si prořezat cestu dovnitř? Zničila by stan, ale to rodiče přežijí.
Jiná možnost není.
Znova a znova marně trhala očividně záhadně zadrhnutým zipem. Pak toho nechala a obrátila se, že si půjde pro ten nůž, zrovna když za ní křupla větvička. Náhle stála tváří v tvář Sarah, která se ale tvářila tak hrozivě, až druhé dívce přejel mráz po zádech.
Blondýně v očích plál divoký plamínek, poskakoval sem a tam a toužil vidět něčí muka.
Kathy si uvědomila, že ji něco píchá pod ňadry. Sklopila oči a podívala se s neblahým tušením.
Panebože! Sarah si vzala ten nožík a právě jím do ní dloubala!
"Sarah!" lapala po dechu. "Co to dě -"
Ta ji rychle přerušila bolestivým píchnutím. "Mlč! Zabiju tě!"
Její vražedný pohled dokazoval, že to myslí vážně. A tak Kathy nevydala ani hlásku. Čekala, až jí čepel pomalu a s chutí pronikne přes kůži a zabodne se do nějakého životně důležitého orgánu.
Vytryskly jí slzy a teď již naprosto zcela litovala, že kdy přinutila její přítelkyni, aby si udělaly příjemný krátký čundr na víkend. Nejhloupější nápad jejího života, a také pravděpodobně poslední. Jenže kdo to mohl vědět, že se to takhle zvrtne? Jenom Sarah. Proč souhlasila, když si byla vědoma, co se může stát tenhle den? Ano, za všechno může nakonec ona! Ale Kathy za to zaplatí životem.
"Vražedkyně" se znenadání hlasitě rozchechtala, ohýbala se v pase smíchy, odtáhla nůž a šokované společnici zahlásila: "Sakra! Měla bys vidět ten svůj výraz! K popukání! Měla jsem co dělat, abych nevyprskla smíchy, bych to celý zkazila!"
Kathy drahnou chvíli trvalo, než se úplně vzpamatovala. Ovšem zmatek nahradil hněv.
"Ty pitomá krávo! Tohle se nedělá ani ze srandy, do prdele! Kdybych to udělala já tobě tak si cvrkneš do kalhot a další měsíc, možná dýl, se mnou nepromluvíš! Hlupačko!" zuřila tak, že z korun okolních stromů vylétlo s podrážděným zapípáním několik ptáčků.
"Ježiš klid, ne! Vždyť se zas tak nic nestalo," přešel rychle smích Sarah. Ale stále se culila, jak skvěle její plán vyšel.
"Takžes mi lhala, co? Žádnej Den hrůzy neexistuje, vymyslela sis to, abys mě takhle vyděsila! Tohle si dobrý kámošky prostě nedělaj, chápeš? Nelžou si, nešťouchají tu druhou ostrým nožem do žeber a neděsí ji k smrti. Ani v té nejhloupější srandě!"
Nasupená Kathy nečekala na odpověď, vytrhla z ruky rádoby přítelkyně nožík a obrátila se ke stanu.
Uvažovala o tom, že zavolá mamce, aby ji tak za hodinu vyzvedla na rozcestí u silnice. S touhle šílenou holkou se jí teď nějak nechtělo trávit noc, byť bude muset projít obávaným lesem. Přišlo jí to jako dobré řešení.
"Sbalíme se, jedeme domů," pěvně rozhodla, zatímco podél zipu vyřezávala průlez.
"Cože?" divila se upřímně blondýna.
"Bojím se víc noci s tebou než dvou kilometrů cesty lesem," jedovatě prohlásila a dala se do balení spacáku ve stanu, do něhož se mezitím dostala.
"Jenže Kathy… Jako teďka sem si z tebe dovopravdy dělala srandu, jenže s tím mým 'Dnem hrůzy', jak mu říkáš, sem to myslela vážně. Fakt se mi to každoročně děje, vopravdu, přísahám.
Druhá dívka hmátla po mobilu a vyťukávala číslo mámy. "No a co jako? Proto taky jdem dom, tam budem víc v bezpečí než tady samy dvě. Ke všemu ti stejně nevěřim a beztak na mě chystáš další podraz."
"Prosím tě, věř mi," zanaříkala Sarah, "já už to po tom tvym výstupu neudělám, neboj. Ale prostě… Mám pocit, že když pudem tím lesem, stane se nám něco zlýho."
"No jasně," odsekla Kathy a vytočila matčino číslo.
Potom, co si uvědomila, že se podezřele dlouho neozývá ani pípání, proklela svoji blbost. Zapomněla, že její mobilní operátor nemá široko daleko žádné krytí, jelikož dubový les se rozkládal v širokém údolí se strmými svahy, jenž vyhloubila kdysy mocná řeka. Z té dnes zbyl jen úzký potůček ústící do rybníka.
Když tu byla minule se svým klukem, zavolala si od něj, jinak by museli jít pěšky. Což nyní se Sarah nepřipadalo v úvahu, domů to bylo po silnici zhruba patnáct kilometrů. S těžkými batohy by tam dvě dívky dorazily takřka k ránu. Ke všemu kdo by se chtěl v tuhle noční hodinu trmácet po silnici?
"Sarah, máš tu signál?" zeptala se Kathy a doufala v pozitivní odpověď.
"Ne, nedávno jsem přešla ke stejnýmu operátorovi jakýho máš i ty… Nemám jedinou čárku."
Blondýna pochopitelně lhala, protože jít tmou lesa, z něhož se jí hrůzou motala hlava, bylo její poslední přání. Proto zatajila, že by ze svého mobilu klidně mohla jít i na internet, jak dobrý měla signál.
Kathy napadlo, že by její přítelkyně byla schopná něco podobného provést, ale věřila jí, poněvadž když se přes sms domlouvaly kde se sejdou, Sarah psala z čísla, které začínalo stejně jako její, čili patřilo stejnému operátorovi, jenž tady pokrytí neměl. Netušila ovšem, že to Sarah psala z mobilu mámy, aby ušetřila kredit.
"No to je teda luxusní! Zdá se, že tu s tebou budu muset vydržet. Varuju tě, ještě jednou uděláš něco takovýho jako předtím a skončila jsem s tebou!"
Ačkoli to bruneta nemyslela zcela vážně, chtěla se vyhnout dalšímu hororu, který si prožila.
Sarah byla příliš dobrá kamarádka na to, aby se rozešly kvůli její pitomé tendenci vtipkovat i za těch nejnevhodnějších situací.
"Jdeme spát! Jsem unavená a ve spánku snad na všechno zapomenu," Kathy podtrhla své prohlášení dlouhým zívnutím. "Doufám, že se neplánuješ celou noc klepat strachy a ječet při každým rádoby podezřelým zvuku," řekla a pohrozila jí mávající rukou.
"Nebo si tě podám!"
Zasmála se a dala tím najevo, že ji ten incident s nožem zase tolik netrápí a prominula jej.
Sarah se k ní přidala. "Dobře, dobře! Budu jako myška!"
Začala se soukat do svého spacího pytle a poté se převalila na bok, zády ke Kathy.
"Už spím."
Její společnice udělala to samé a předtím ještě zakývala hlavou ze strany na stranu. To si vybrala vskutku zvláštní kamarádku na výlet do lesa! Pro jistotu si slíbila, že tohle léto nic podobného nezopakuje, leda s rodiči. Nikdy nebyla proti tvrdé loži ve stanu a tajuplným zvukům nočního háje dubů, vždy ji to spíše fascinovalo. V tuhle chvíle si ale nepřála nic víc, než zapadnout do měkké prostorné postele v bezpečném domově.
S představou, jak spokojeně oddychuje v oné posteli, ji docela rychle uspala.
Sarah měla opačný problém. Třebaže již neviděla děsivou temnotu, jež obklopovala širé okolí, nemohla usnout. Byla si jistá, že dnes udělala hloupost. Ve všem. Bylo však pozdě a vzít to zpátky nešlo. Než ovšem stihla zajít do konkrétnosti, utnul její myšlenky spánek tak rychle, že to ani sama nečekala.
Neměla ponětí, jak dlouho spala, stále panovala noc; soustředila se raději na to, co venku slyšela. Něco tam bylo a obhlíželo jejich malé tábořiště!
Co nejslabším šeptem se snažila vzbudit Kathy. Šťouchala do ní a třásla s ní, jako kdyby klepala koberec.
"Krucinálfagot, Sarah, co to u všech čertů do prdele děláš?! Nech mě spát sakra!" mumlala rozespale.
Tiché plácnutí přes tvář ji dokonale probudilo. Vzteky.
"Slyšíš? Něco tam je!" ignorovala představu, jak se asi její přítelkyně tváří (ve tmě naštěstí viděla jen o něco tmavší siluetu než bylo její okolí).
"Blbost! Neříkala jsem ti snad, že mě kvůli nějakým neškodným zvukům nemáš budit?" zasyčela ona.
Zoufale se jí chtělo spát a upřímně nesnášela, když jí v tom někdo nebo něco bránilo.
"Tak poslouchej a buď zticha!"
Kathy chvíli poslouchala, jen aby pak mohla Sarah její strach z neznáma venku vyvrátit, jenže opravdu zaslechla křupání větviček, kamení a šustění trávy.
"Máš pravdu… Jdu se podívat. Určitě to je jenom ňáký zvíře."
Už se chystala rozepnout vnitřní zip, když ji Sarah strhla zpátky.
"Počkej! Myslím, že to jde pryč! Asi to bylo fakt jen zvíře. Nech to bejt." Blondýna tohle říkala samozřejmě proto, že nechtěla zůstat ve stanu sama.
"Jestli se bojíš, tak pojď se mnou," prokoukla ji Kathy. "Pokud to je pryč, tím spíš se jdu podívat. Podle stop bych mohla říct, co to bylo. Určitě ti bude líp, když budeš vědět, že mě taháš z teplýho pelechu kvůli zajíci, viď?!"
"Fajn, jdu s tebou," neochotně souhlasila a vysoukala se ze spacáku.
Hnědovláska si tentokrát chytře vzala silnější svítilnu a statečně vyšla ven první.
Jak předpokládala, nic tam nebylo. Našla jedinou stopu, ale nebyla úplná. Z velké části totiž mizela v hustém trsu trávy. Přesto si vůbec nebyla jistá, jestli patřila člověku, či zvířeti. Sarah se ale se svým zjištěním nesvěřila, nechtěla vyvolat paniku.
"Byla to srnka, žádnej duch nebo vrah, přesně jak jsem říkala. Můžem jít konečně spát, strašpytle?" zeptala se otráveně blondýny, která čekala u stanu.
"Ne… myslím, že tam někdo je! Mám pocit, jako by nás někdo celou dobu sledoval!" zašeptala ona a tentokrát nelhala.
Kathy měla podobný pocit během prohlížení podivné stopy. Začínala se bát, ačkoli si to nehodlala připustit, ani dát najevo. Třeba jsou obě pouze nadmíru paranoidní a domýšlejí si nepravdivé věci. Přesto jí na šedesát procent lidská stopa a pocit, že je někdo pozoruje, jenž s ní Sarah sdílela, vylekaly.
Nejlepší bude, když pudem prostě spát! Ráno moudřejší večera… a hlavně není tak strašidelný, říkala si.
Vtom se ozvalo hlasité "křup!" a Sarah vyjekla a zmizela. Kathy se zrovna v tu chvíli rozhlížela, takže neviděla, co přesně se za ní stalo.
Jako blesk se otočila a zahlédla malý bílý flek (nejspíš tepláky Sarah) mizející v dáli.
No to snad né!
Nerozběhla se hned, chvíli jí trvalo, než se vzpamatovala. Pak tryskem uháněla jako smyslů zbavená. Sarah byla ovšem rychlejší a měla velký náskok. Za běhu bruneta přemýšlela, co se jí stalo. Že by ji nakonec opravdu něco posedlo? Nebo ji unášel nějaký zabiják, jehož stopu nalezla?
Z původně klidného výletu se začínala utvářet psycho scéna z hororu, o tom nepochybovala.
Snažila se čím dál tím nejasnější bílou skvrnu před sebou nasvítit, nicméně ani mnohem silnější baterka na ni nedosáhla a spíš Kathy výhled kazila.
Všimla si, že utíkají podél potoka po proudu, to znamená směrem k rybníku.
Kathy se zoufale pokoušela zrychlit, ale nikdy nebyla v běhání příliš zdatná. Ne tolik jako Sarah.
Za chvíli, jež jí přišla jako nekonečná, uslyšela hlasité šplouchnutí a pomalu jí docházelo, proč blondýnka běžela zrovna tam. Říkala, že když ji to napadne, snaží se jí to zabít. Rybník bylo jediné místo široko daleko, kde se dala spáchat sebevražda. Nůž měla totiž pro všechny případy Kathy u sebe.
Absolutně vystrašena si uvědomila, že než tam dorazí, Sarah bude dávno utopená.
Po necelé minutě, která jí přišla ještě delší než ty předchozí, konečně doběhla k vodní nádrži.
Na stříbrné hladině, na níž se krásně odrážel měsíc a hvězdy, plavala obličejem dolů její dlouholetá kamarádka a nehýbala se.
Kathy se bez rozmýšlení svlékla. Mezitím na sobě cítila něčí neustále sílící pohled. Vzpomněla si, že jí jako malé máti nabádala, aby se k rybníku nikdy nepřibližovala sama, natož v noci. Avšak neřekla proč a Kathy neměla čas nad tím hloubat. Musela zachránit svoji přítelkyni.
Skočila do chladné vody a co nejrychlejším tempem plavala k Sarah.
Aniž by zkusila tep, vytáhla její nehybné tělo na břeh a chystala se provést všechny oživovací techniky pro utopené, jež se naučila.
Najednou se zdánlivě mrtvá blondýna zvedla, šíleně se rozesmála, až se ohýbala v pase, jak lapala po dechu.
Bruneta na ni zmateně hleděla a poté pochopila. Nevěřila, že se nechala znovu nachytat.
"Tys mi to vážně všechno věřila? Páni, zvládla jsem to fakticky skvěle!" zahlaholila Sarah a bylo jí jedno, že jí je zima a je celá promočená.
Kathy zuřila, ale došlo jí, že vztek nic nevyřeší. Nakonec se rozesmála také. Především své hlouposti. Jak to vůbec mohla Sarah slupnout? To, že ji napadá nějaká entita… taková pitomost! Nicméně pořád nevěděla, proč to vlastně blondýna udělala, copak to měla nutně zapotřebí? Na to samé se jí nevraživě (aby ukázala, že jí to není zase tak lhostejné) zeptala.
"Promiň, Kathy. Vsadila jsem se s jednou mojí kámoškou, která tě nemá moc ráda. No a prohrála jsem… Takže jsem dostala za úkol tě co nejvíc vystrašit, což se mi povedlo. Celou dobu nás měl natáčet přes noční vidění na kameře jeden kluk, počkej, zavolám ho."
"Myslím, že tě zabiju," procedila skrz zuby hnědovláska a vstřebávala nová zjištění.
Sarah nejdřív opatrně zavolala jméno toho kluka. Když se neozýval, zavolala hlasitěji.
Stále nic.
"To je divný, měl mít stan poblíž…"
"Počkej, takže tys to všechno do detailu naplánovala? I to s tím zipem?" divila se Kathy, které to celé teprve docházelo.
"No jasně. Zčásti jsem improvizovala a něco jsem si připravila předem," s úsměvem odpověděla blondýna a opakovaně křičela do lesa.
Žádná reakce ovšem nepřicházela. Okolí bylo podezřele tiché, ani lístek na stromě se nepohnul.
"Sarah… Jdem radši pryč, jo? Kašli na něj… Podle mě někde usnul a zapomněl, že tady má běhat a točit dvě střelený holky."
"A… Asi jo. Ale nelíbí se mi to."
"Mně právě taky ne. Jdem." Kathy si rychle navlékla zpátky tepláky a tričko, aby nepromrzla, popadla baterku a měla nakročeno do lesa.
"Pst!" sykla Sarah. "Slyšíš? Už jde. Asi. Nějak potichu… Ale slyšela jsem kroky!"
"Jo, taky je slyšim. Tak na něj počkáme, na hrdinu," pronesla tiše s ironickým podtónem Kathy.
Obě se zběsile rozhlížely a hledaly blížící se osobu, poněvadž netušily, odkud přesně slabé kroky zaslechly.
"Určitě nás chce ještě vylekat a natočit to, blb," ujišťovala se blondýna.
Bruneta pouze přikývla, dál se rozhlížela a čekala, kdy se odněkud ozve rádoby lekavé "baf". Stejně z toho měla šíleně hnusný pocit. Navíc v hlavě každou vteřinou víc a víc zuřil alarm, aby utekla co nejdál to půjde a neotáčela se. Jenže kdyby to před tím klukem udělala, děsně by se ztrapnila a už viděla ty komentáře pod tady pořízeným videem sdíleným na Facebooku. Ne, zůstane tady a bude čelit "nebezpečí" čelem.
Klidný vzduch rozčeřila svištící sekyra, v měsíčním svitu se její ostří nádherně zablesklo a s dokonalou precizností se zařízla hluboko do blonďaté hlavy.
Obličej Sarah se ani nestačil stáhnout do grimasy smrti a již padla mrtvá k zemi.
Kathy na ni neskutečně šokovaná a zhnusená ztuhle zírala a nebyla schopna se jakkoli pohnout. Všechny instinkty a smysly na ni křičely, aby vzala nohy na ramena. Nedokázala to však provést.
S očima dokořán a vyděšená jako nikdy v životě stála a civěla na postavu vysokého a od oka docela starého muže, jenž se k ní pomalu a s ladnou graciézností přibližoval.
Ledový, zkažený pohled šedých třetích očí (raději nemyslela na to, co se stalo s kamarádem Sarah) v ní probudil takovou hrůzu, že celá zkameněla. Ujistil ji totiž o nadcházejícím nekonečném utrpení.
Už věděla, proč jí máma zakázala chodit k rybníku bez dozoru. Smůla, že tu zkušenost nikdy nevyužije.

Nevzmohla se ani na ubohý vzlyk.

__________

Já se dneska loučím a zítra večer se můžete těšit na zadání nového tématu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Gafrad Gafrad | Web | 23. července 2011 v 19:15 | Reagovat

no, docela škoda, že není s kým porovnávat síly! bylo by to pro mě zajímavější... ale i tak jsem zvědav na hodnocení :-)

2 Ariwa Ariwa | Web | 26. července 2011 v 21:35 | Reagovat

Osobně se mi povídka líbila. Jen je škoda, že je jenom jedna povídka. Nemám ani s čím porovnávat. Kdybych měla trošku psaní duše.. neváhala bych a zapojila se, ale mé psací já se nikdy neprobudilo a troufám si říci, že ani nezrodilo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama