Rozhovor s povídkářkou Le file Ash

20. března 2011 v 12:42 |  Principia
Dnes je tu už dlouho slíbený rozhovor s Le file Ash.



1.) Dlouho jsem přemýšlela, jak tenhle rozhovor začít. Tak co třeba začátkem tvé tvorby? Kdy jsi napsala první vlastní text, když nepočítám ty školní?
Je tomu už šest nebo sedm let. Hned jako první jsem se pustila do knihy, No, když jsem ji dopsala, byla jsem na ni pyšná, ale dnes…
2.) Na tvém blogu mne okamžitě upoutal tvůj druhý příběh Galdarian. Jak se liší od prvního Příběhu strachu?
Jak se liší? Hodně! Příběh strachu je právě ten můj zmíněný první výtvor. A to už mluví za vše. Je tam spousta stylistických chyb. Mnoho věcí vůbec nedává logiku a další jsou zase zcela nedomyšlené. Když jsem si Příběh strachu četla znovu po několika letech, zhrozila jsem se. Ale, nějak se přeci začínat musí, že?

3.) Zajímavé je také Desatero bláznivých témat. Kdybys měla těm, kteří o tom nevědí říct o co jde, jak bys to vysvětlila? A jak tě to vůbec napadlo?
Je to taková ,,akce,, pro ty, co rádi tvoří básně. Nepravidelně vychází ve článku nové téma. Téma ale není normální, je, jak název napovídá, bláznivé. Mohu zmínit třeba: zpívající computer, růžová nemoc, suchý vodník, tančící bačkory…. No a ti, co téma zaujme, na něj napíší báseň.
DBT jsem rozjela proto, aby se na mém blogu také něco dělo. Články jsou sice dobré, ale chtělo to něco víc. A ještě ke všemu, na mnoha blogech jsem našla nějaký takovýto projekt. Tak jsem něco chtěla taky. A jak mne to napadlo? Ani nevím. Když jsem se ale rozmýšlela, co udělám, měla jsem jasno. Musí to být něco, co ještě nikdo nemá. A tak jsem si řekla: ,,Proč by to mělo být normální? Proč to trochu nezpestřit?,, A z toho vzniklo DBT.
Jde hlavně o pobavení těch, co tvoří a také těch, co výtvory čtou.


4.) Když se ještě vrátím k oněm dvěma příběhům. Který bys čtenářům doporučila raději?
100% Galdarian. Příběh strachu je zkrátka začátečnický pokus. Galdarian je, snad, lepší. Jak příběhově, tak ale hlavně formou, kterou je psaný, Je čtivější a záživnější. A hlavně promyšlenější.

5.) Zákeřnost v rozhovorech. Máš ztratit jednu z nabízených věcí. Kterou?

a) Galdarian nebo Příběh strachu?
= Příběh strachu

b.) Poezie nebo Próza?
= Hmm…. To je těžké. Ale i když mi je poezie také velice blízká, tak nejspíše tu. Próza je pro mne důležitější.

c.) Kniha nebo film?
= Film.

6.) Bisazzioa je podle mého názoru dokonalá. Jak jsi na tohle přišla? Popravdě jsem to zkusila s kamarádkou a posléze jsem se nemohla dobu přestat smát.


Těší mne to. Sněhurka bude ráda. Tedy, když mluvím o Sněhurce. Bisazzioa je hlavně její nápad. Začínaly jsme jenom mluvenou formou a potom mne napadlo: ,,Proč to nehodit na papír?,, A od té doby tvoříme, když jsme spolu. A jak jsi řekla. Smějeme se nejen při samotné tvorbě, ale potom i při zpětném čtení. (I když to čteme třeba po desáté.)


7.) Máš při psaní nějaký vzor? Oblíbené spisovatele či nějakého méně známého autora ze světa internetu?
Ne. Vzory nemám ráda. Takže, ne.

8.) U kterého článku na tvém blogu by tě nejvíce potěšil hezký komentář?
Hezký ne, spíše by mne zajímal názor ostatních na článek:,,Proč ta ženská tolik ječí?,, Opravdu moc bych si přála, aby si ho přečetlo co nejvíce lidí. Rozpoutat pod ním diskuzi, to by bylo…

UKÁZKA

Galdarian, aneb Náramek života a smrti, kapitola první

Allen Whitová a Peter Regsbi se procházejí večerními ulicemi přelidněného New Yorku. Jsou
v živém hovoru: "Kolikrát ti mám říkat, že nemám ráda překvapení," durdila se Allen.
"Jen počkej, však se ti tohle líbit bude," usmál se Peter a táhl Allen dál.
"A kam vlastně jdeme?"
"Už zase?"
"Fajn, už jsem zticha." Peter vedl Allen ulicemi a ona za ním jen vlála. Peter vypadal strašně nedočkavě a Allen přemýšlela, co má asi za lubem.
Po cestě míjeli mnoho obchodů, domů a barů. "Tak pojď! Už tam skoro jsme," řekl Peter a zrychlil krok. Vzápětí se zarazil, protože Allen se zastavila. Ve výloze jednoho krámku, kde byly všelijaké potřebné i nepotřebné věci, zahlédla na podstavci zvláštní náramek. Na chviličku o něj zavadila pohledem a náramek ji tak zaujal, že zůstala ohromeně stát.
"Allen?"
Allen Petera neslyšela. Rozešla se pomalými kroky k náramku. Jeden. Dva. Tři.
Teď už od něj nemohla odtrhnout oči. Stále ho sledovala. Všude kolem se rozlila oslnivá stříbrná záře. Byla stále ostřejší a větší. Brzy všechno zakryla. Allen teď vidí jen náramek a svůj slabý odraz ve skle. Spolu se září se ozýval i neznámý hlas. Řeči nebylo rozumět. Silněji, silněji, silněji.
Záře prudce zhasla. Allen se s výkřikem sesunula po skle výlohy. Peter byl hned u ní: "Allen! Co je? Co se stalo?" Allen si položila dlaň na čelo. Prudce dýchala a srdce jí rychle tlouklo.
"Já… nevím," vrhla vyděšený pohled na náramek. To on, pomyslela si. "Udělalo se mi nevolno," vysvětlila Peterovi. "Půjdeme domů, jestli chceš," zesmutněl Peter. "Ne, jsi tak natěšený," usmála se All a natáhla ruku. Peter ji okamžitě pomohl zvednout se. "Pojď. Půjdeme a ukážeš mi to, co chceš."
Vzdalovali se od obchodu. Allen se musela ještě jednou ohlédnout za náramkem. Nedalo jí to. Nějaká zvláštní síla ji k němu přitahovala. Nerozuměla tomu, ale také o tom nepochybovala.
A i když už od něj byli daleko, pořád nemohla jeho představu vypudit z mysli. Pořád ho před sebou viděla.
"Tak, jsme tu," oznámil konečně Peter. Allen se rozhlédla. Stáli na terase, která vybíhala z části ulice. Byla ve velké výšce, takže z ní byl krásný pohled na noční město. Terasu lemovala kamenitá zídka. "Krása," povzdechla Allen, ,,sem jsem se vždycky chtěla podívat. Nikdy jsem
se ale ještě na Watcher terase nedostala." Podívala se na Petera, který právě vyskočil na zídku
a usadil se tam. "Pojď ke mně," pobídl Allen. Nedočkavě popošla a uvelebila se vedle něj.
"Dlouho jsem čekal na tuhle chvíli. Dlouho jsem se odhodlával," zadíval se Allen do jejích krásných hnědých očí, "a teď konečně přišla." Spěšně hmátl do kapsy a něco uchopil. Vzápětí to ale zarachotilo, když se to ocitlo na zemi. V mžiku Peter seskočil ze zídky, popadl to, a když se zase vrátil k Allen, v ruce se mu vyjímala sametová krabička vínové barvy. "Tohle je pro tebe," vyhrkl ze sebe zadýchaný Peter. Allen vzala krabičku do ruky a otevřela.

Zaujal Vás článek? Pak mi také napište na e-mail klub.snilku@email.cz a pošlete mi nějaké své dílko na ukázku. Může to být povídání o oblíbeném žánru, můžete mě upozornit na některá svá dílka a já s Vámi napíšu rozhovor nebo Váš příspěvek zveřejním zde, na stránkách klubu. Teď se můžete těšit na další rozhovory. Budu tu již slíbený příspěvek od Temnářky a soutěž se scénáři. (Já vím, slibuji ji už dlouho, ale zatím se domlouváme, jak přesně bude probíhat. Návrhy? Sem s nimi na klubový e-mail! )
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 maybe-strange maybe-strange | Web | 20. března 2011 v 19:15 | Reagovat

Zajímavá slečna, občas na její blog zajdu :)

2 yellow-dog yellow-dog | Web | 23. března 2011 v 15:59 | Reagovat

Zajímavá povídka :). Určitě se kouknu :).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama