Iluze pro studenty

Pátek v 21:47 | Maglaiz |  Imaginarius
"Kdy - když ne teď?
Kdo - když ne my?"

Květoslava Morávková

[]



"Tudy ne," prohlásil Pascha suše.
Obrátil paprsek své svítilny i svou pozornost k dalšímu vchodu a ouha. Čumák nepřestal brnět. Dokonce zajíc nabyl dojmu, že jeho soukromý alarm bije na poplach s ještě větší intenzitou. Zopakoval tedy u krajního vchodu vlevo trik s hrstkou hlíny a kamenů. VŽUM! Z podlahy vyšlehly plameny až k černému očouzenému stropu.
"Hodně citlivé zařízení. Docela bych rád poznal tu chytrou hlavu, která to zkonstruovala," zabručel pochvalně velikonoční zajda.


 

Vzducholoď padesátá první

16. listopadu 2017 v 11:14 | M. Phoenix |  Aditum
Milí snílci,

už je to nějaký pátek, co se nám přihlásila do Adita nová duše, a tak jsme se na nejnovějšího pokušitele třásli jako kocour na smetanu. Nicméně podaří se mu zaujmout Kapitána lodi a jeho posádku natolik, aby mu poskytli místo na snové vzducholodi?

Principia - Třicátá osmá výprava

7. listopadu 2017 v 18:00 | Dragilia |  Principia
Milí Snílkové,

Principia se opět hlásí o slovo. Avizované zpoždění umožnilo knihovnici udělat zkoušku a né ostudu, takže můžeme s úsměvem pokračovat dále.


Fanfáry dnes zaznění dvojhlasně. Hádanek se nezalekly:

Holoubek a Tea

(A pro Holoubka mají draci malé tajemství. Knihovnice má prý lilii zažranou velmi hluboko pod kůží. 0:-) )

 


Kontrola padesátá osmá

28. října 2017 v 8:00 | M. Phoenix |  Repetitio
Milí snílci,

hlásíme se vám s novým Repetitiem!

Dnes je všelijak barevné - zelené, červené i oranžové - a to se ostatně hodí k tomu krásně barevnému podzimu. Schválně, kolik z vás slaví Halloween? A kdo bude dlabat dýně? Máte-li chuť, pochlubte se nám na klub.snilku@email.cz svou podzimní výzdobou. Když se toho pár kousků sejde, vydáme to v článku třeba ve Photu. Co vy na to? :)

S pozdraveM. vaše zahraniční dopisovatelka

Iluze pro Frumencia

27. října 2017 v 20:57 | Maglaiz |  Imaginarius
"Příroda se na podzim zbavuje všech připomínek uplynulého léta: listí, ovoce i trávy. Také člověk by to měl tak dělat a neschovávat staré papíry a listy, které mu zabraňují prožívat nové a čisté jaro. Já to tak bohužel činit nedovedu a tak, si při každé nové práci, jež by mohla být živá a radostná, připadám jako nevyhrabaná zahrada, v níž se svěží letošní rostlinky musí těžce prodírat zaschlou loňskou trávou."

Otto František Babler
český knihovník a překladatel 1901 - 1984



[]



Celkem zajíc napočítal pět vchodů. Tak trochu tušil, co za nimi bude, avšak řekl si, že zkusit by se mělo všechno a naděje je nesmrtelná mrcha. Přistoupil tedy k prostřednímu vchodu a pozorně si ho prohlédl. Nebylo to ani tak proto, že by snad byl Pascha natolik chytrý, jako spíše proto, že ho brněl čumák, což vždycky znamenalo, že přes něj v brzké době dostane.
"Tohle si půjčím," zdvořile oznámil kostře u jeho nohou, vzal do tlapy vybělenou lebku a položil ji na práh prvních dveří.
Pascha se narovnal, nasál vzduch a zamračil se. Čumák nepřestal brnět na poplach. Pokusil se tedy posvítit si do místnosti za vchodem, aniž by do ní vstoupil jakoukoliv částí chlupatého těla.
Zde je na místě opět poznamenat, co bylo již řečeno, že tedy náš milý zajíc již viděl mnohé hrůzy, jež napáchalo násilí na lidském těle. Proto žádám milé čtenáře, aby se nijak napodivovali nad Paschovou netečností. Ve skrumáži mnoha bilých kostí totiž ležela i dvě těla již v pokročilém rozkladu. Ačkoliv... jedno z nich se právě pohnulo. Není možná, aby v takovém stavu ještě někdo mohl dýchat. Pro jistotu však zajíc nespustil světlo z onoho těla a důkladně si ho prohlížel. Bohužel mohl vidět jen nohy a záda z celého nešťastníka. Paschovi však i tento pohled na prodiravělá chodidla a...nu, buďme upřímní, odhoďme stud a přiznejme si, že i mezi hýžděmi se obvykle nachází jen jeden otvor, leč zde byly dva.
Vzal tedy do hrsti pár kamínků a hlíny a vhodil vše na zem do místnosti před ním, jako by vrhal kostky. ŠVIST! Jakmile se kamínky dotkly podlahy, z ničehonic se ze země vyrojilo na sto ostrých železných bodců.
"Tudy ne," prohlásil Pascha suše.


Kontrola padesátá sedmá

28. září 2017 v 8:00 | M. Phoenix |  Repetitio
Zdar a slávu všem snílkům!

S potěšením mohu ohlásit zažehnání dvou krizí, tak se mi to líbí, když se mi lidi ozývají a já vím, že jen nezívají.

Jak zatím shledáváte letošní přechod do podzimu? Už provádíte nějaké podzimní rituály nebo ještě odmítáte pustit léto z hlavy? A budete slavit Halloween?

S pozdraveM. vaše zahraniční dopisovatelka

Principia - Třicátá sedmá výprava

26. září 2017 v 19:18 | Dragilia |  Principia
Milí Snílkové,

venku začíná být lezavo, školákům postupně začínají povinnosti... Není to ta nejlepší chvíle pro drobné prosvětlení nálady? Třeba plameny nakrknutých dráčků?


Jistě vás zajímá, jak dopadla poslední hádanka. Tentokrát se budou muset trubadúři pěkně nadechnout! Fanfára totiž patří:

Tee, Veruci, Holoubkovi, M. a Charlie


Krom toho, některé z nich získávají i bonusové dračí vajíčko. Konkrétně:

Veruce, Holoubek a M.


Iluze pro Jimrama

22. září 2017 v 23:03 | Maglaiz |  Imaginarius
Nejdřív starcům slábne paměť.
Seneca

[]


Náhle však jeden z prstů našel jakýsi výstupek - že by tlačítko, jímž lze onu plechovku otevírat? Absolutně neměl ponětí, co najde uvnitř, ale jeho zvědavost pracovala na plné obrátky. Cvak.
Kužel světla ho oslnil. Naštěstí náš ušatý přítel byl natolik duchapřítomný, že v mžiku zavřel oči a odvrátil oslepující paprsek. Přesto však jeho oči ještě notnou chvíli jeho mozku hlásily při mrknutí bílou skvrnu. Koneckonců jakmile přestal jeho zrak třeštit, jančit a mást ho, byl by milý Pascha dal všechno za to, aby ho ještě chvíli nechaly v té sladké naději, že uhlídá možnost, jak se z vězení dostat.
Postupoval systematicky zleva do prava a postupně odhaloval vchody vytesané ve skále, u jejichž prahu ležely vybělené kostry.
"Patrně původní nájemníci," okomentoval velikonoční zajda nález. Mohlo by se to zdát na velikonočního zajíce příliš cynické konstatování bez špetky náznaku vyděšení, ovšem mějme na paměti, že Pascha je poněkud jiného ražení než lidmi vybájený tvoreček rozverně schovávající kraslice v rozkvetlých zahradách a že již po boku Chilias viděl kdejaká zvěrstva.

Celkem zajíc napočítal pět vchodů. Tak trochu tušil, co za nimi bude, avšak řekl si, že zkusit by se mělo všechno a naděje je nesmrtelná mrcha. Přistoupil tedy k prostřednímu vchodu a pozorně si ho prohlédl. Nebylo to ani tak proto, že by snad byl Pascha natolik chytrý, jako spíše proto, že ho brněl čumák, což vždycky znamenalo, že přes něj v brzké době dostane.



Interestio s vůní léta a podzimu

21. září 2017 v 9:40 | M. Phoenix |  Interestio

Milí snílkové,

srpen letos zase utekl jako voda ve Vltavě a nastal podzim. Interestio se tu mezitím skládalo dohromady kapku po kapce a bylo tak zaplněno jak články aktuálními, tak něčím ještě letním. Snad si v té směsce každý najde něco pro potěchu či pro zasmání.

Příjemný předposlední zářijový víkend přeje M.

Iluze pro Mezinárodní den gramotnosti

8. září 2017 v 19:11 | Maglaiz |  Imaginarius
Panny Marie narození, vlaštoviček rozloučení.

[]


Kde to jsem? Co se to stalo? Proč mám hlavu jako střep? Tmu náhle rozetnul ve dví drobný plamínek vzpomínky. Psí hlavy, spousta vyceněných zubů, uniformy Zelenejch. "Chci vidět ruce!" "Lehni!" "Nohy od sebe!" "Dělej!" Pocit hluboké nenávisti. Ohlušující rána a bílé světlo. Tma.
Počkat, počkat. Tak moment. Tlapy, běhy, uši. Vousky? Žijí. Uff. Ocásek?! Packa, evidentně přerostlá, se dotkla chundelaté bambulky na chlupatém pozadí.
"Fajn, Pascho. Žiju. Ale ještě bych rád věděl, kde to sem," pronesl poněkud špinavý přerostlý zajíc a jeho ucho otáčející se jako satelit zachytilo ozvěnu vlastního hlasu. "Báječný. Legendární basa Zelenejch. Už se pomalu přestávám radovat z toho, že nejsem mrtvej."
Pascha se počal hrabat v nespočtu kapes svého hnědého baloňáku. Ani nepočítal s tím, že by mu nechali jakoukoliv hračku v domnění, že je to neškodné udělátko. Ačkoliv... cosi nahmatal v dolní kapse uvnitř levého rukávu. Co tam mám? U těch důležitých věcí si samozřejmě pamatoval, kde si je uložil, ale kabát měl tolik kapes, že na ty méně užívané zapomněl a přirozeně i zapomněl, co v nich schovává. Asi to bude něco nadmíru neužitečného, něco jako plechovka čaje bez nádoby, vody a ohně. To je divné. Zajíc hleděl na danou věc, i když neviděl ani na špičku svého čumáku. Musíme mu to prominout, ještě stále byl v šoku po tom osudném výbuchu v podzemí, když zachraňoval kapitána Imaginaria a jeho posádku.
Zaječí tlapa počala ohmatávat daný předmět. "Já se picnu! Vona to fakt bude plechovka," konstatoval a jízlivě dodal "Děkuju uctivě velectěným Zeleným." Náhle však jeden z prstů našel jakýsi výstupek - že by tlačítko, jímž lze onu plechovku otevírat? Absolutně neměl ponětí, co najde uvnitř, ale jeho zvědavost pracovala na plné obrátky. Cvak.



Kam dál