Iluze pro Juliána

12. dubna 2019 v 22:37 | Maglaiz |  Imaginarius
"Panská láska a dubnový sníh dlouho nevydrží."
pranostika na 12. dubna

[]

Byť se zdá, že jsme v mozku, prakticky jsme se ocitli v kapitánově kajutě, ovšem byl zde jistý rozdíl. Ku příkladu z okénka jsme mohli vidět část čerstvě proraženého tunelu a několik malých ušáků, dále v místnosti bylo několik stejně pohodlných křesel. Po kajutě přecházel kapitán Imaginarius a za ním další… a další… a další… a další. Míjeli se a občas na sebe vykřikli: "Koho?!" Při bližším pohledu jste mohli zjistit, že každý z kapitánů měl sice identický oděv, nablýskané holínky, kalhoty, bílou košili, vestu a barokní kabátec, ovšem každý z nich měl šat v jiné barvě. Jeden červený, druhý zelený, třetí modrý, čtvrtý žlutý, pátý fialový.

"Měli bychom se uklidnit, pánové," oznámil až přehnaně klidným hlasem zelený Imaginarius a zastavil se při cestě k pravé stěně kajuty.
"Jak uklidnit?" vyštěkl červený kapitán a přidal do kroku.
Modrý Arcturus se zhroutil do jednoho z křesel s povzdechem a proslovem: "To nemá smysl. Proč se vlastně takhle drásáme? Vždyť je to marnost. Na této planetě zatím nic nedávalo svůj smysl. Tak proč by mělo teď? On je mrtvý a my za nějaký čas budeme taky. Proč věnujeme tolik času zbytečnostem? Neměli jsme utíkat..."
"Buď už zticha, ty schlíplá měchuřino! Nikdo není zvědavý na tvé nářky!" okřikl jej fialový, počal modrého parodovat, "Neměli jsme utíkat, neměli jsme se nechat naverbovat do námotectva, neměli jsme si s nimi nic začínat, pak bychom nemuseli opouštět Oneiropólos, bla bla bla," a nakonec znechuceně dodal "Z tvé ukňučenosti je mi šoufl."
Mezitím zelený kapitán usedl na zem do pozice lotosového květu a s postupně narůstající hlasitostí odříkával: "Ommm, ommm, vítr odvanéééé, vítr odvanééé." Náhle mu přistál na hlavě podsedák.
Kdybychom chtěli pátrat po tom, kdo onu podušku vrhl, konec konců my to chceme vědět, zjistili bychom, pardón, zjistíme, že oním nadhazovačem byl žlutý Imaginarius. Úsměv od ucha k uchu vystřídalo nadšené zvolání. "Pánové, já mám báječný nápad!"




 

Vzducholoď padesátá pátá

17. března 2019 v 15:13 | M. Phoenix |  Aditum
Milí snílci,

Ve vstupní hale se nám objevil nový zájemce o členství, přesněji zájemkyně, a tak bereme do ruky lupu a jdeme se podívat, co si pro nás přichystala.

Nezapomeňte, že naše dveře jsou kdykoli otevřené a jsme vždy rádi, když můžeme přijmout nového zajímavého snílka s chutí tvořit a být součástí našeho skromného snílčího klubu.

V případě zájmu si však nezapomeňte pročíst naše vstupní podmínky a zlobišárny, ať víte, co hledáme, a co nás od vašeho přijetí odradí.

Tak se na to jdeme podívat.

Kontrola sedmdesátá

3. března 2019 v 20:44 | M. Phoenix |  Repetitio
Milá jarní ptáčata,

v lednu mi to s Repetitiem podle očekávání nevyšlo - věci okolo hledání a nalezení nové práce v Anglii jako obvykle způsobily dostatečný zmatek na to, abych úplně zapomněla na jakýkoli blogosvět, ale neškodí si občas odpočinout a snad to alespoň dalo někomu víc času probrat se ze zimního spánku a nakopnout blog s novou jarní energií!

Jako minule, i dnes se podívám na víc členských blogů než pět. Jednak abych dohnala mezeru a jednak prostě proto, že mi dává smysl to číslo trochu zvednout, aby se nestávalo, že se k někomu dostanu až za dva roky.

Tož! Jdeme na to.

S pozdraveM.
 


Iluze pro Andělku

4. ledna 2019 v 21:44 | Maglaiz |  Imaginarius
"Svatá Ida, ta dne přidá"
pranostika na 4. ledna

[]

Byť se zdá, že jsme v mozku, prakticky jsme se ocitli v kapitánově kajutě, ovšem byl zde jistý rozdíl. Ku příkladu z okénka jsme mohli vidět část čerstvě proraženého tunelu a několik malých ušáků, dále v místnosti bylo několik stejně pohodlných křesel. Po kajutě přecházel kapitán Imaginarius a za ním další… a další… a další… a další. Míjeli se a občas na sebe vykřikli: "Koho?!" Při bližším pohledu jste mohli zjistit, že každý z kapitánů měl sice identický oděv, nablýskané holínky, kalhoty, bílou košili, vestu a barokní kabátec, ovšem každý z nich měl šat v jiné barvě. Jeden červený, druhý zelený, třetí modrý, čtvrtý žlutý, pátý fialový.

"Měli bychom se uklidnit, pánové," oznámil zelený Imaginarius.



Vzducholoď padesátá čtvrtá

4. ledna 2019 v 14:15 | M. Phoenix, Maglaiz |  Aditum
Milí snílci,

jaký krásnější způsob vykročení do nového roku bychom si jako klub mohli přát, než přijmutí zbrusu nového snílka!

V loňském roce jsme se několikrát museli potýkat s rarášky v administraci, kteří nám tu a tam schovají vaše komentáře a někdy je vydají až za několik měsíců. Bohužel, tento bug není v naší moci opravit, a tak je docela možné, že se s ním budeme potýkat i nadále.

Máte-li tedy zájem se k nám přihlásit, pro jistotu se ozvěte také na náš klubový mail klub.snilku@email.cz, na em@phoenixrise.cz nebo na naši Facebookovou stránku.

Jedním ze snílků, které před námi rarášci na čas ukryli, je Raja Luthriela, ale naštěstí se k nám nakonec její přihláška přece jen dostala, tak se na ni pojďme podívat.

Principia - Čtyřicátá sedmá výprava

2. ledna 2019 v 0:13 | Dragilia |  Principia
Milí Snílkové,

knihovna se opět ozývá. Netypicky první středu v měsíci. Říkala jsem si však, že by nebylo fér vás připravit o týden k hledání draky vybraného autora. (A bohužel se mi sepsání indicií přetáhlo přes půlnoc. 0:-) )

Bohužel stále ještě platí avizovaný nepravidelný režim. Proto raději sledujte facebook Klubu Snílků, kde budu upozorňovat na případná zdržení.

A pokud byste chtěli využít mé omezené aktivity k vlastnímu tvoření - ať už v podobě článků, či výprav s indiciemi... Jen do toho! Právě vy se můžete stát nehořlavým hrdinou Principijské knihovny!

Oslavné fanfáry zazní dnes čtyřikrát. Pro:

Illienel, Alissu, Veruci a Holoubka


Iluze pro Bohumilu a Juditu

29. prosince 2018 v 22:20 | Maglaiz |  Imaginarius
"Prší-li na Mláďátka, budou děti mříti."
pranostika na 28. prosinec

[]


A nyní jsme, dámy a pánové, u bran kochleárního nervu, což znamená, že nás čeká ta příjemnější a rychlejší část cesty. Stopneme si nějaký elektrický výboj. Prosím, v průběhu jízdy se nevyklánějte, mohli byste vypadnout a další výboj by vás mohl zabít. A už jsme zde. Inu, je to nejrychlejší dopravní prostředek na světě.
Nyní jsme se ocitli v koncovém mozku, latinsky telencephalon, v němž se uskutečňuje u něketrých jedinců mimo jiné i myšlení, což je cíl naší velké exkurze. Prosím, pohodlně se usaďte do našich křesel a podíváme se, co se právě odehrává v mysli kapitána Imaginaria. Bohužel popcorn či jiné občerstvení nemáme. Prosím, schovejte ty svačiny. Protože v celém těle je zakázáno konzumovat jakékoliv tekutiy či potraviny, mohlo by dojít ke kontaminaci objektu, což by mohlo vést k onemocnění až úhynu daného exempláře.



Kontrola šedesátá devátá

28. prosince 2018 v 20:46 | M. Phoenix |  Repetitio
Milá jezulátka,

doufám, že jste všichni měli krásné Vánoce a že si užíváte svátky s nohama nahoře, jak se patří. Já jsem si slíbila, že se pokusím vrátit alespoň v tomhle měsíci ke své někdejší tradici vydávat články dvacátého osmého (nevím proč, prostě se mi to tak párkrát sešlo a už se to táhlo... :D), a tak jsem tady.

Rovněž jsem si slíbila, že proberu o něco víc snílků, neb mi posledně přišlo, že pět je nějak málo na to, abych se ke každému dostala alespoň jednou v roce - což je sice dobrá zpráva, znamená to, že je vás hodně, ale na druhou stranu se pak může stát, že máme v seznamu snílky už delší dobu neaktivní, a toho se snažím vystříhat.

Takže! Dnes si dáme desítku, a sejdeme-li se tu příště v příznivých podmínkách, možná si střihneme další, nebo nějaký podobný počet. Ono mě zase čeká v nejbližší době další stěhování do Anglie a další nový život (to víte, my fénixové) a kdo ví, jak to zase bude s časem. Ale vynasnažím se, však to znáte.

Tak se do té doby mějte hezky, žijte, jak se má, a blogujte, ať mají čtenáři co číst :)


S pozdraveM.

Principia - Čtyřicátá šestá výprava

4. prosince 2018 v 20:54 | Dragilia |  Principia
Milí Snílkové,

děkuji všem za trpělivost (a ještě více těm, kteří mi ke zkoušce drželi palce). Slečna Štěstěna mě nakonec navštívila a díky tomu se ve chvilce volna mohu vypravit mezi šupináče a přinést jejich literární indicie.

Bohužel to ještě neznamená, že by se výpravy vrátily do starých - pravidelných - kolejí. Velké stresování mě čeká ještě třikrát. Proto budu na facebooku Klubu Snílků dávat vědět, kdybych opět nestíhala. 0:-)

Sháňka po odvážlivcích, kteří by pomohli avizované výpadky vyplnit vlastní aktivitou - ať už články, nebo dračími indiciemi - pak stále trvá. Právě vy se můžete stát nehořlavým hrdinou Principijské knihovny!

Dnes mají trubadúři možnost se rozšoupnout. Jejich fanfáry zazní pětkrát. Pro:

Veruci, Maglaiz, Alissu, Illienel a Holoubka


Iluze pro Klementýnu

24. listopadu 2018 v 11:59 | Maglaiz |  Imaginarius
"Všechno, co jsme, lze zpívat."
František (Jorge) Listopad

[]

Kapitán vytřeštil oči a vykřikl "Koho?!"
Malý zajíček leknutím nadskočil a zopakoval čí hlas to vojín Möhre slyšel.
Na chvíli zastavíme čas a podíváme se do Imaginariovy mysli, co se tam právě odehrává. Jsem toho názoru a věřte mi, že názor vypravěče či průvodce je ten nejlepší, že to tam teď bude velice zajímavé. Ovšem rovnou bych chtěla od této exkurze odradit všechny klaustrofobiky a ty, co se bojí výšek. Prosím, vezměte si tyto návleky na boty, vyvarujte se hlasitých poznámek, aby nedošlo ke kontaminaci prostředí, do něhož budeme vstupovat, neboť byste mohli svým nedomyšleným výtržnictvím upozornit pozorovaný subjekt na naši přítomnost, a prosím, pojďte za mnou, zde do zvukovodu levého ucha. Ne, to nejsou provazy od zvonků pro sluhy! Ani si tím nepřivoláte odvoz! To jsou jeho chlupy! Bože! Proto máte ty návleky, vážení. Tomuhle "sajrajtu" se říká ušní maz. Dobře vám tak, že jste si ty návleky nevzal, pane. Ne, madam, nebojte se tmy, baterku mám s sebou. Ne, zápalky schovejte, loučí si nevšímejte, to tady zbylo po minulé výpravě... umřeli ták mladí, k tomu se pojí báječná historka přímo k popukání... Říkala jsem, že si toho nemáte všímat, sakra! Přece nechcete, aby se mu kouřilo z ucha. Prosím, držte se pohromadě.
Tady vidíte bubínek, no, žádná sláva, už je to přece jenom starší exemplář Homo arcanus magicus. Ano, přesně tady dole je "ďoura", ano, exemplář proto trpí občasnou hluchotou, ale pozitivum je, že se my dostaneme do bubínkové dutiny. Prosím, postupujte dále. Stát! Ne, to není žůžo skluzavka, to je eustachova trubice. Kdes, proboha vzal ten šutr?! Ne, nic se nebude dolů házet, abyste věděli, jak je to hluboké! Jak to, kristepane, můžete srovnávat s výletem do Koněpruských jeskyní?! To není stalaktit, ale výrůstek! Odborně se tomu říká, že se i mistr tesař utne. Čeho, že je to důkaz? Že je bůh programátor Microsoftu? Proč zrovna ten? Aha, že taky vyrábí zmetky.
Tak vážení, prosím, hlavy vzhůru. Ne, ne, žádné přepadení. Řekla jsem hlavy, ne ruce. Toto je spodní část kladívka, zde kovadlinky a na ni navazuje třmínek. Ano, je to boží. A teď se díváme na oválné okénko, tak zvané vestibulum. A po tomto žebříku se skrze oválné okénko dostaneme do hlemýždě, tak prosím. A jsme zde. Co prosím? Kde jsou ryby? Tohle není podmořský svět, ale uměle vybudovaný tunel skrze hlemýždě. Já nevím, jestli je to voda, říká se tomu endolymfa. Jsem průvodce ne medik! Nic se ochutnávat nebude! Jaký strejda Google a teta Wiki? Čím to bude, že tu není wi-fi a signál? Knihu stížností máme pouze online. Prosím, vážení, postupujte až na konec tunelu. Nehoupat, prosím. Řekla jsem nehoupat! Protože ty bubliny poblíž tunelu jsou kulovitý a vejčitý váček, které detekují polohu a zrychlení těla, a když rozhoupete tunel, rozvibrujete endolymfu, kterou právě tyto váčky monitorují, což je silně podráždí, on dostane mořskou nemoc a poblije se! To není hustý!
A nyní jsme, dámy a pánové, u bran kochleárního nervu, což znamená, že nás čeká ta příjemnější a rychlejší část cesty. Stopneme si nějaký elektrický výboj.



Kam dál